Route66_logo_small
Australia_logo_small
NZLogo2_small
Leden 2017
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
  • Nebyla nastavena žádná událost
broucek

New York a Boston

Jirka si střihl New York v červnu, my jsme si ho nechali na září. Vyšlo to perfektně, počasí nám ještě přálo a zvládli jsme to i z Bostonem, přes který jsme letěli. Fotky z New Yorku jsou v podstatě identické, až na pár výjimek, které přikládám a přidávám Boston. Za těch pár dní v New Yorku jsme nachodili přes 100 km (alespoň podle Apple iWatch), tak přidávám stručný itinerář jednotlivých dnů s tím, že jsme vyráželi z Brooklynu, kde jsme byli ubytování přes Airbnb.

Den 1
– ráno 7:30
– metrem A na 42
– vyzvednutí New York Pass (fronta)
– Time Square
– Rockefeller Center
– Top Of The Rock (fronta na lístek, výtah tam i zpět)
– St. Patrick Church před Rockefeller Centrem
– Atlas
– iStore
– Central Park
– Boathouse – jídlo (saláty)
– The Met
– Guggenheim (zmrzlina,déšť)
– metro z 86 na 42
– Central Station (další iStore)
– Madame Tussauds New York
– Chevys Fresh Mex – jídlo na 42nd Street
– Time Square (za tmy)
– výhled na Empire za tmy
– Starbucks
– metro A zpět do Brooklynu
– 22:00 zpět

Den 2
– ráno v 7:00
– metrem 5 na Bowlling Green
– Battery Park (vyzvednutí lístků na Statue Cruises)
– Subway
– The Statue of Liberty, crown access
– Charging bull
– Trinity church
– Wall Street
– FED
– St. Patrick Church
– Stage Door Deli Pizza
– 9/11 memorial
– 9/11 museum
– One Trade Center
– metro R City Hall – Canal Street
– Soho
– Chinatown
– Little Italy
– Osteria Cafe
– metro JZ Bowery Fulton St.
– South St.
– Brooklyn Bridge (pěšky do Brooklynu)
– Brooklyn Bridge Park
– Shake Shack večeře
– metro 5 High St. – Nostrand Av.
– Liquer Shop
– 20:00 zpět

Den 3
– ráno v 8:30
– snídaně v Brooklynu (American and Latin Cuisine)
– metro Nostrand – 14 st.
– Chelsey Market
– High Line
– Intrepid (submarine, Intrepid, Enterprise, Star trek academy)
– metrem 42 st. – W4
– hot dog chilli
– Na rohu doma
– Ear Inn (Spring street)
– metrem Prince st. – 34. st.
– Burger King
– Empire State Building
– metro 34. LIRR – Nostrand st.
– 7 Eleven
– 23:00 zpět

Den 4 (odpočinek)
– ráno v 10:30
– snídaně doma – cornflakes
– metro A Nostrand – Jay st. Metrotech F Coney Island
– krevety
– Coney Island (zábavní park + Cyclone dráha z 1927)
– Applebees pozdní oběd
– metro zpět
– Liquer shop na Franklin Ave
– 19:15 zpět
– 19:45 sedíme na zahradě a vyběhla na nás krysa 😉

Den 5
– ráno 8:00
– snídaně v Brooklynu (pancakes and bacon) u stanice metra A Nostrand St.
– metrem A Nostrand – 34. st.
– Madison Square Garden Tour
– metro A 34. st – 59. st – dále nestavilo
– Shopping Mall Time Warner Center (Maki vyplenila H&M)
– pěšky k American Museum of Natural History
– prohlídka muzea
– 2x hot dog
– metrem B 81 . st. – 7.av. (zase to nestavilo na 47. st.)
– pěšky do MOMA
– prohlídka muzea
– pěšky do Magnolia Bakery na rohu 6 th. Av. a 49 st.
– Blueberry Cheescake + 2x esspreso
– metro B 47.st Rockefeller Centre – 34. st (na 23. st to nestavělo)
– pěšky k Madison Square Park – Flatron
– MAD. SQ. EATS – food festival
– Gift Shop
– pěšky k MuseumOfSex roh 5th av. a 27 st.
– zpátky na MAD. SQ. EATS – Ching New Korean -Korean Burger Spicy Pork
– pěšky na 14. Union Square
– metrem 4 z Un. Sq. na Franklin
– pěšky domů v 22:00

Den 6
– ráno v 8:00
– chcanec do 11:30
– pěšky na Fanklin av.
– metro 4 Franklin av. – Brooklyn Bridge City Hall
– dále 6 na Spring st.
– pěšky na 170 Millbery st. Studio Manhattan Art
– zpátky na Spring a metrem 6 na 33 st.
– pěšky na 34 st. a 3rd Ave
– Bareburger – burger z bizona
– pěšky na 42 st. a Lexington Ave
– Chrysler Biilding
– dále Cafe Grumpy vedle Grand Central
– Grand Central Market
– znovu Grand Central (+ iPhone 7)
– pěšky na 42 st. Gift shop
– pěšky na 34 st. a 6.av Herald Square
– GAP a Macys
– pak metro A na 34. st a zpátky na Nostrand st.
– z domova ještě na pivo do Chavela’s na Franklin av.
– ve 21:45 zpět, červené Trumpeter a balit

New York

Tak dlouho se létá na východ až se přistane na západě. Tím místem se stalo město New York. Bylo to jen na skok, na týden začátkem června.

 

 

Den 21. – Cesta na letiště

Vše musí jednou skončit a tak končí i toto putování. Ráno v devět na mě čeká Tony ve svém crossoveru a vydáváme se směr letiště. Projíždíme ranní zacpanou Tanou a pomalu se dostáváme na okraj města. Tam končí i naše cesta. Spojka odešla do mechanického nebe a my stojíme. Na to, že už s ní byly problémy od začátku, tak klobouk dole co všechno ještě vydržela. Stačilo deset kilometrů a zvládla to všechno. Volá se rychlá spojka, kterou zastupuje Richard. A za nějaký čas přijíždí v Peugeotu 405, který má půjčený od někoho z rodiny. Loučím se s Tonym, který půjde řešit auto, a nastupuji k Richardovi.

Jenom cesta na letiště by byla nuda, a když je blízko krokodýlí farma, proč se nepodívat tam. Cesta je taková dobrodružná, protože chybí asfalt a jsou zde výmoly. I s nízkým autem se to dá zvládnout. A tak dojíždíme k farmě. Je to spíš taková minizoo, ale nejvíce je zde krokodýlů. Dělám rychlý průzkum, protože čas tlačí a pak už se jede skutečně na letiště.

Zde se loučím i s Richardem a čeká mě dlouhý let přes Mauricius, Istanbul do Prahy.

Den 20. – Tana

Na dnešní den je v plánu prohlídka Tany. Vydáváme se do královského paláce a vedle stojícího muzea. Zde se dozvídám historii Madagaskaru a města Antananarivo, což v překladu znamená Město tisíce bojovníků. Od prvního krále, přes královny až po vyhlášení samostatnosti.

Dále navštěvujeme místní zoo, kde poznávám spoustu zvířat, která jsem viděl při svých cestách ve volné přírodě. Pak už je to procházka po místním bulváru a okolí, podívat se kde je státní pokladna a kde sídlí vláda.

Večer přichází Richard a jdeme sednout na jedno a poklábosit o všem možném i nemožném. Je to takové příjemné zakončení dne.

Pak už jen zabalit, pořádně se vyspat a zítra odjezd na letiště.

Den 19. – Cesta do Tany

Počasí je takové proměnlivé, chvíli prší a chvíli svítí slunce. My se vydáváme v osm hodin ráno na dlouhou štreku do hlavního města Antananarivo, zkráceně Tany. A jak jsme dojeli sem, tak stejnou cestou se vracíme zpět. Opět rozbitá cesta do Toamasina a následně plná cesta kamionů. Když se za nějaký dostanete, což na této zatáčkovité silnici není problém, tak si říkáte, jestli tady ještě nejezdí na černé uhlí. Ten černý dým co se válí z výfuku je neuvěřitelný. Bude to asi ještě nějaký čas trvat, než se sem dorazí katalyzátory.

Děláme zastávku na známém místě v Andasibe. Tam kde jsme byli ubytováni, si dáváme oběd. A pokračujeme dále, ještě tři hodiny a se západem slunce se dostáváme do Tany.

Den 18. – Indický oceán

Východ je opravdu deštivý, pršelo celou noc a ráno ještě drobně poprchává. Je zataženo, chladněji a od oceánu to pěkně fouká. To však neznamená, že bych si nešel zaplavat. Sice tu je bazén, ale oceán je oceán. Ráno je zde odliv a tak se musí jít o kousek dál, aby se dalo plavat. Dopoledne je o relaxování a občas vykoukne i slunce. Zde se počasí mění docela rychle.

Odpoledne se jedeme podívat na bývalou pevnost ve Foulpointe. Zbyly z ní obvodové zdi a polorozpadlé budovy. Ujímá se nás průvodce Fidel, který je pro svoji práci zapálený a je radost poslouchat jeho výklad. Když jsem mu řekl, že jsem z České republiky, tak povídá, že zdi pevnosti nejsou spojeny maltou, ale hmotou s vejci jako Charles bridge. Karlův most. I takové znalosti zde mají. A po nějakém čase se s pevností la Fidelem loučíme a jedeme do města Mahambo.

Tony mi chce ukázat jiný typ pláže. Kde jsme ubytováni, je moře klidné a vlny jdou vidět v dáli. Tady vlny pěkně skotačí až na pláž. Chvíli se kocháme tím pohledem a vracíme se zpátky do Foulpointe. Tam nám opět začíná pršet.

A zítra nás čeká přesun do hlavního města Antananarivo.

Den 17. – Foulpointe

Ráno se s námi loučí Andasibe deštěm. Vyrážíme opět na cesty. Dnešním cílem je dojet k Indickému oceánu. Do města Toamasina cesta ubíhá poměrně svižně, protože je zde kvalitní silnice. Akorát to tu trochu brzdí hustý kamionový provoz. Než ovšem dojedeme do města, dáváme malou rallye vložku na jezero Pangalanes. Pár kilometrů po rozbité cestě, která je tu a tam vylepšená bahnem. I když Tonymu říkám, že to není nezbytně nutné tam jet, odpovídá mi, že pojedeme, že ta cesta není až tak hrozná. Náš crossover to zvládá na jedničku. Někdy i na dvojku. A opravdu za nějakou půlhodinu zastavujeme u obrovského jezera. Vidím z něho jen část. Pokud byste ho chtěli celé přeplout na lodi, bude vám to trvat několik dní. Dělám nějaký ten snímek a stejnou cestou se vracíme zpět.

Toamasina je třetí největší město na Madagaskaru a největší přístav v zemi. Když jedeme kolem přístavu, vidím obrovské nákladní lodě. Naše cesta tu však nekončí. Pokračujeme na sever a vzpomínáme na silnici do Toamasina. Tato už je neudržovaná, sem tam chybí asfalt. Toto už je ovšem nic oproti tomu co jsme projeli. V odpoledních hodinách se dostáváme do města Foulpointe a ubytováváme se v resortu vedle oceánu.

Je zde zataženo, ale neprší. Tak se jde vyzkoušet voda. Pocitově je chladnější než v kanálu, ale ne zas tak o moc. Dno je opět mělké a tak musíte nějakých pár desítek metrů popojít, než se dostanete do plavecké hloubky. Jsou zde poměrně silné proudy, a když plavete proti nim, tak jste pořád na jednom místě, zato druhým směrem je to fofr.

Zítra nás čeká relax a návštěva blízkého okolí.

Den 16. – Andasibe park

Dnes si dopřávám toho luxusu, že spím ve svém bungalovu na třetí terase, skoro až do sedmi hodin. Po vydatné snídani už na nás čeká Jean Claude, akorát není van Damme. Sice jsme se domlouvali včera s jiným průvodcem, ale to nevadí, tak to tu prostě chodí. Kousek popojíždíme autem, pak už jen nezbytná vstupenka a vstupujeme do „hustolesa“. Beru prohlídku na tři hodiny. Parkem vedou docela udržované pěšinky, ale Jean Claude zná zkratky. Sice jsou delší, ale o to více horší cesta. Při jeho malé výšce se mu to houštím brodí. A jak tak chodíme, snažíme se najít nějakého toho obyvatele. Nehledáme ovšem sami, v lese je pár skupinek s průvodci. A tak komunikace mezi průvodci vypadá asi takto. Našel si něco? Ne. A ty? Já také ne. A pak se odněkud ozve „pojďte sem“. A honem se tam přemisťujeme. Honem, co nám podrost dovolí. Lemur. Do své sbírky si přidávám bambusového. Jsou to divocí lemuři, což znamená, že moc blízko se nepřiblížíme. Jak nás zmerčí, tak zdrhají. Už vím, k čemu se hodí teleobjektiv, který nemám. Ale nějaké hnědé skvrny jsem vyfotil. Na stromech.

Takto se nám podaří najít ještě Indri, který je největší z lemurů a ještě jeden druh. Pak vidím ještě dva chameleony, žábu a gekona. I když se Jean Claude snažil a vydával zvuky, aby lemury nalákal, víc jsme prostě neviděli. Byla to ovšem příjemná procházka. Dokonce se vydařilo i počasí. Nebylo vedro a nepršelo. Východní část ostrova je poměrně deštivá oproti suchému západu. Loučíme se s Jean Claudem, parkem a jedeme se posilnit do resortu. Ve dvě nás čeká další kolo.

Když nastal ten správný čas, vydáváme se po polňačce do Vakona forest lodge, kde mají dvě atrakce. Kupuji si kombo na obě.

První je Ostrov lemurů. Tam vás přes úzkou řeku převezou loďkou, a vy si pak můžete s lemury hrát. Spíše si oni hrají s vámi. Než se nadějete, máte jich několik na sobě. A nechají se i pohladit. Po tomto hraní, se vracím loďkou zpátky.

Další atrakce je Krokodýlí park. Zde procházíme cestou kolem řeky a vidíme se tam rozvalovat velké exempláře krokodýla nilského, dovezeného z Egypta. Nechtěl bych se v té řece koupat.

Pak už jen návrat do bungalovu a zítra směr Indický oceán.

Den 15. – Andasibe

Pokračujeme dále, na sever. Tři a půl hodiny a jsme v Antananarivu. Poslední šance odlovit keš. To se daří, ale není to úplně podle pravidel. Vjíždíme do resortu Exotic, tak se jmenuje i keš. Tony se ptá recepční, ta pokyvuje hlavou a vede nás do domku, k jednomu chlapíkovi. A ten z domku vytahuje keš a omlouvá se, že není na svém místě. Zapisuji se logbooku a mám splněno. Na tomto velkém ostrově je pouze jedenáct keší, nemá to tu ještě tradici. A pouze dvě byly v mém dosahu.

Trochu v autě zlobí spojka nebo převodovka. Občas se nedaří zařadit a pak se počítají zuby. Když už jedeme přes hlavní město, tak se stavíme v servisu. Aspoň tak mi to Tony vysvětlil. Ovšem není servis jako servis. Zastavujeme před benzínkou, kde se seznamuji s Tonyho ženou a jeho nejmladší dcerou, která má čtyři měsíce. A za chvíli přichází dva chlapíci s batohem na zádech. Mechanici.

Tony vysvětluje problém, oni přikyvují, zvedají kapotu, chvíli přemýšlí, pak startují a zkoušejí funkčnost řazení. Berou do ruky nářadí, něco v motoru ladí a resumé zní špatné talíře ve spojce, a že s tím moc neudělají. K benzínce přijíždí ještě Richard a říká mi, že talíře byly nedávno měněny, ale ne originálními, protože ty tu nejdou sehnat. A kvalita neoriginálních je, jaká je. No nic, dojeli jsme až sem, dojedeme i dále. Loučím se s mechaniky, Richardem, Tonyho ženou s malou dcerkou a ještě s mladší Tonyho sestrou, která tam také přišla.

A vyrážíme tentokrát směr východ. Silnice je překvapivě ve slušném stavu a cesta pěkně ubíhá. Zpomalují nás pouze náklaďáky a tahače, které jezdí z přístavu do Antsirabe a zpět. Po cestě zastavujeme v Chameleon parku. Na Madagaskaru žije deset druhů chameleonů a ty zde mohu všechny vidět. Od nejmenšího, kterého jsem viděl v Anja parku až po docela macky. Barevně jsou také zajímaví, od maskovacích barev, kdy je poměrně těžké je najít na listnaté větvi až po chameleony, kteří doslova hrají barvami. A jako doplněk, zde mají žáby, hady, gekony, mnohonožky a netopýry.

Po tomto zvířecím okénku, pokračujeme do Andasibe, kde nás zítra čeká návštěva parku.

Den 14. – Antsirabe po třetí

Do třetice všeho dobrého. Opět se nacházíme v Antsirabe hotelu a já ve „svém“ pokoji číslo 23. Zde jsem spal i první noc po příletu na Madagaskar. Cesta sem byla opět dlouhá, únavná a trvala kolem devíti hodin. Nebe bez mraků a opět pařák. Jak se ovšem blížíme na východní stranu ostrova, klima se zlepšuje. Je tu o něco chladněji a tím i příjemněji. Po cestě se tentokrát neudálo vůbec nic zajímavého, o čem bych mohl psát.