Greymouth

Usti (mouth) sede (grey) reky, Greymouth

…ruce se drzi riditek nezvykle vsemi prsty, to je znamka citelne cesty bez nutnosti brzdit nebo radit. Posledni pohyb prstu provedl palec prave ruky, kdyz bez ostychu sepnul vyhrivani riditek. Rano patri mezi jedno z tech teplejsich, presto prohrati rukavic a nasledne rukou neni od veci, kdyz nebe zakryvaji sede shluky mraku, ktere se za kazdou cenu snazi prekazit slunci vyslani svych paprsku az na zem. Aby toho nebylo malo, obcas nejaky z mraku zatim jen jemne upusti ze sveho obsahu a telo i stroj pochytaji vse co se jim dostane do cesty. Otviram si predni pruduch helmy v nadeji, ze snizim zamlzeni. Cerstvy vzduch nasakly destem a vuni travy sice do helmy proudi, ale dopad na castecne zamlzeni neni valny. Nahle se podari na kratkou chvili slunci prorazit nepropustnou sed mraku a v tu chvili je jedine, co vidim, tisice strepu rozsypanych po celem svete, jak se paprsky slunce rozstreli o stovky malych kapek mrholeni, upenlive se drzicich na hledi helmy.
V dalce se rysuje duvod k poruseni klidu prstu, vyhrivajicich se na riditkach, instinkt podporovany rozumem zadoni o zpomaleni a zmenu rychlostniho stupne pred ostrejsi zmenou jizdy. Raficka tachomeru pohybujici se ve vymezene zone cislic, tvoricich cislo sto, se ocividne nechce s oblibenou cislici rozloucit, ale nic naplat, kdyz i cit pro jizdu poruci, musi se podvolit. Ukazovacky a prostredniky obou rukou ukazkove ve stejne chvili vystreli ze svych teplych mist na vyhratych riditkach (heftech), rozrazi par leticich daru z sedych mraku a ve vterine pristavaji na packach pred riditky, pripraveny plnit rozkazy v nadchazejicim sledu udalosti, kde se jedina chyba muze stat chybou fatalni.
Mozek se jeste plne nevenuje rizeni cele prichazejici akce a zoufale, s vedomim, ze mu bude vyhoveno a je na to dostatek casu, vyzaduje povzbuzeni pro sebe i telo zmitajici se desaty den v necekanem soku z nastalych zmen. Jazyk nahmata pozadovane a zpoza dasni a tvare vytahne hmotu, kterou bravurne naserviruje zubum v leve casti ust, ktere pod plnou kontrolou nateseneho mozku peti kratkymi presnymi stisky vymackavaji potrebne mnozstvi latky a v zapeti jazyk odklizi hmotu na puvodni misto a vse vypada, jako by k nicemu nedoslo, jen chutove poharky prijimaji a vstrebavaji uvolnenou latku, ktera chutna az horce, jenze o jeji chut vlastne nejde.
Vpalim si tedy dalsi kratkou davku nikotinu a uspokojeny mozek se zacina venovat hre, ke ktere je vse pripraveno. Tisickrat provadena souhra jednotlivych pohybu predvadi sve deja vu.
Palec, prstenicek a malicek spolu s dlani prave ruky tlaci smerem nahoru na zapesti, ktere pod jejich tlakem ustupuje a otaci skoro celou rukou dopredu a dolu a zaroven ukazovacek a prstenicek prave ruky na necelou sekundu jemne stisknou packu.
Vysledkem cele slozite operace je ubrani plynu pred podrazenim a jemne snizeni rychlosti.
Pri uvolneni prave packy zustavaji oba prsty prave ruky v pohotovosti pro pripad nutne korekce rychlosti z duvodu spatneho vyhodnoceni cele situace a zaroven se ukazovacek a prstenicek leve ruky proleti behem desetin sekund po trajektorii leve packy od klidove polohy az k maximalni mozne a zpet. Presne v polovine tohoto pohybu se leva noha lehce z vrchu dotkne radici paky, coz zpusobi podrazeni na nizsi rychlost a pri uvolneni leve packy spolu s predchozi cinnosti te prave i k castecnemu zpomaleni celeho stroje, nasledne mozek vyhodnoti optimalni trasu projeti, zasadi presne na misto bod zlomu zatacky a povoli rukam a predevsim telu zpusobit naklon stroje do takove miry, aby doslo k idealnimu projeti zatacky. Kdyz je vse zarizeno, prava ruka, porad s dvema prsty na pacce, tlaci setrne tentokrat opacnym smerem, tedy dozadu a dolu, na zapesti, diky cemu je v prubehu zatacky udrzovana konstantni rychlost, po prekonani bodu zlomu pak zvysujici se rychlost vyjezdu ze zatacky.
Plynuly vyjezd s rostouci se rychlosti si vyzaduje provest podobnou akci, jen bez brzdeni a s nakopnutim radici paky ze spodu, dostavam se za zatackou zpatky na vyssi rychlostni stupen, raficka tachometru uz zase skotaci s cislicemi stovky a s vyhledem na dalsi cestu se prsty na packach utikaji schovat na sva tepla mista na rukojetich riditek. Dalsi zatacka za nami, dalsi zatacka na druhe stane zemekoule pokorena, dalsi rano na ceste, dalsi den v sedle motorky, dalsi den na motorkach…

Rano opoustime Nelson zklamani zatazenym nebem kolem devate a tradicne bez snidane, kterou hodlame ulovit po ceste. Pocasi se postupne zhorsuje a k tomu je prvnich padesat kilometru pomerne nezajimavych. Ale dalsi kilometry si nasi pozornost zaslouzi, opet nekonecna udoli, sedla, mosty a reky, tentokrat vse zahalene do sedi a obcasneho mrholeni ale i tak nepostradajici na krase a nasem obdivu. Uprosted niceho a daleko od cehokoliv nachazime presne po sto kilometrech tavernu Owen River vedenou ne prilis privetivou a uz vubec ne sikovnou (rozlila me long black, baba) asiatkou a poroucime si All day breakfast, tedy snidani, kterou jsme si tady oblibili a ktera vas v podstate nabije na cely den (samozrejme ze je ukrutne nezdrava, ale za to je nesmirne chutna). Po uspesnem sporadani se vydame dale, smer Greymouth a pocasi se horsi a horsi. Uz nejde o mrholeni, ale o regulerni dest a i kdyz s necim takovym pocitame, mame po dalsich vice jak sto kilometrech dost a uchylime se na large long black a chocolate do motelu po ceste. Tela jsou v suchu, jen rukavice a castecne boty uz prival vody nestihaji, stejne jako spodek helmy. Zatnem zuby a jedeme dalsich necelych padesat kilometru do planovane zastavky v Punakaiki, kde hodlame ucinit prohlidku znamych palacinkovych skal (Pancake rocks) projitim blowholes walk. Jako mavnutim kouzelneho protku prestava na chvili prset a pocasi nam dovoluje nahlednout do prostredi skal, ktere vypadaji jako poskladane z livancu (jejich pancake = nas livanec, palacinky neznaji) a jsou od spodu neustale napadany vlny Tasmanskeho more, coz za prizniveho pocasi vede k tristeni vody o skaly, ktera vystrikuje i nekolik desitek metru vysoko. Priznive okolnosti se ale nekonali a tak jsme vyrazili na poslednich zhruba 50 kilometru do Greymouth. Usti sede reky, lepe vsak Seda tlama, jak jsme mesto moravsky pojmenovali, nas privitalo jak jinak nez ohakle do sedych mraku a krome velkolepeho prijezdu po dlouhem moste pres reku Grey river, ktera prave u Greymouth konci v Tasmanskem mori, nenabizi vlastne vubec nic. Motel Charles Court, ktery je svym vybavenim shodny s predchazejicimi motely, je situovan skoro pet kilometru od centra, ale vubec to nevadi, protoze jsme do centra zajeli a zjistili, ze neni o co stat. Pravdou je, ze je nedele odpoledne a zadne zivo cekat nemuzeme, ale po uprku ze zbesile cinske restaurace a navsteve KFC, ktere hospode pate cenove skupiny nesahalo ani po kotniky, neni vazne o co stat. Ve videopujcovne (ano, to jeste existuje a muzete si tam pujcit i hry na PC, Xbox a tu konzoli od Sony) se logujeme na web a kostrbate prihazujeme par fotek, at to neni jen o textu, poradek bude az nas nebude stat pulhodina 2$ (uz z principu).
Nakoupime na veceri a snidani v mistnim „jakotescu“, odlovime jednu kes a mizime do tepla motelu, do vyhrivanych posteli (taky motelovy standard) prohrat promocene a za cely den zkrehle kosti. Po jedenacte v noci nas mile prekvapi telefonat z australie z nejmenovane firmy, kde Milan (Jirka z povzdali sleduje jednim prave probuzenym okem) kratce referuje o prubehu dovolene, plusech a minusech, inu je o nas postarano. Jirka pak sve probuzene oko nechava opet usnout a Milan prave patnact minut pred pulnoci (dobrou chut, pokud zrovna obedvate) dopisuje tento prispevek vlastne o nicem, proto zakonite patri mezi nejdelsi. Par metru za motelem zuri Tasmanske more a pocasi je cim dal horsi, nezbyva nez doufat, ze rano bude vse jinak…

…dojizdim pomale jedouci vsemi barvami hrajici dodavku s turisty, ktera ma na strese dva kajaky zlute jako citrony. Vzduchovy vak za dodavkou vytvari z vody silnou stenu, kterou se marne snazim prorazet a vlhkost postupne prostupuje i na mista, kam by se dostat nikdy nemela. Jedine reseni je predjet tuhle tovarnu na vodni trist a tak si kontroluji pres castecne zamlzene hledi a zpetna zrcatka totalne pokryta kapkami deste, ze to jedno svetlo, co me pronasleduje uz od vyjeti na silnici je dostatecne blizko za mnou a pak hledam takove misto, kde mohu predjet bezpecne ja i to svetlo. Jakmile takove misto nachazim, jiz naucenym pohybem snizuji zarazenou rychlost o dva stupne presne do urovne, pri ktere se motorka vzepne ale neustreli a dynamicky se ji zvednout otacky presne do prostoru, kde se z jinak dalkoplazove poklidne motorky zacina stavat rozervana neovladatelna bestie. V tu chvili palec prave ruky zapne znameni o zmene jizdy a s vyraznym drazdenim one bestie se raficka velmi rychle louci s parem dvou nul za jednickou a behem dvou sekund se na kratkou dobu seznamuje se ctyrkou a nulou, taktez za jednickou, to jiz v protismeru, coz staci k tomu, aby palec leve ruky zapnul opacne znameni o zmene jizdy a po rozsviceni prednich svetel predjizdene dodavky v levem zpetnem zrcatku pak i zarazeni se do spravneho pruhu a nasledne uklidneni bestie zarazenim jednoho nebo dvou dalsich stupnu a vypnutim znameni o zmene smeru jizdy opet palcem prave ruky (patent BMW). Letma kontrola praveho zpetneho zrcatka ukazuje, ze svetlo, co me pronasleduje se s timto manevrem vyporadalo stejne a oba motorkari tak mohou pokracovat vstrict dalsim kilometrum na motorkach…