Tento den je naplánovaná přepravní etapa. A že jich ještě bude. Opět nasednout do auta a sunout se na jih. Jedeme po RN7, která by měla být tou nejkvalitnější na Madagaskaru. A skutečně místy dosahujeme i 60 kilometrové rychlosti, ale to se poštěstí jen málo. Zde musí být řidič stále ve střehu a každá nepozornost stojí kolo nebo nápravu. To si tak jedete po rovném asfaltu, když tu najednou, co to, díra, že by se za ní nestyděli ani lovci mamutů. Tak pěkně zpomalit na minimum, opatrně projet nebo probrodit jámu a pokračovat dále. Jezdí tu i taxi-brousse, což jsou dodávky, do kterých se vejde kolem dvaceti lidí, i když jsou konstruovány pro mnohem méně a na střechu dají vše co je potřeba odvést. A ty s překonáváním terénních překážek mají co dělat, když sedí proklatě nízko.
Před městem Ambositra zastavujeme v dlouhé koloně. Zjišťujeme, že kde byla ještě včera silnice, už není. Sympatické na tom bylo, že už tam byla armáda s technikou a snažili se tuto hlavní tepnu zprovoznit. Když bylo nejhorší bahno odklizeno, přibližně po půl hodině co jsme tam stali, začala se kolona pomalu rozjíždět. Mezi prvními jsme vyrazili my. Jak jsem psal již včera, prostě se kolona objede v protisměru, což Tony zvládá bravurně. A tak jsme v odpoledních hodinách dorazili do cíle dnešní etapy.
Počasí nám moc nepřeje. Odpoledne se rozpršelo a déšť neustává ani v noci. Snad se vyprší dnes, abychom mohli navštívit park Ranomafana.
Nejnovější komentáře