GOR

Ráno jsme dělali vše pro to, abychom byli do osmé odhlášeni z hotelu a mohli vyrazit do půjčovny aut. To se nám víceméně podařilo a něco před půl devátou jsme převzali klíče od vozidla Hyundai Tucson stříbrné barvy, najeto 7 tis. kilometrů, volant na blbé straně. Prvních pár kilometrů po Melbourne bylo hodně opatrných, ale po krátkém osahání vozidla jsme bez problémů napluli na highway M1 a uháněli do městečka Torquay, které je považováno za počátek Great Ocean Road, 243 kilometrů dlouhou silnici po jižním pobřeží Austrálie. Zde jsme zhltli snídani v podobě Eggs Benedict v restauraci Bomboras, nakoupili nějaké zásoby v místním shopu a vyrazili na cestu.
První zastávkou po 28 kilometrech byl nádherný maják Split Point v Aierys Inlet, ke kterému jsem se vydrápali do kopce od parkoviště a obešli ho ze všech stran. Pokračovali jsme necelých šest kilometrů a zastavili na ikonickém místě nazvaném Memorial Arch at Eastern View, kde kromě dřevěné vstupní brány na Great Ocean Road (mimochodem již čtvrté v pořadí, dřevo prostě nevydrží vše) je i bronzové sousoší věnované australským vojákům, kteří bojovali v první světové válce, a když se jim podařilo z války vrátit, dostali řádně zaplacenou práci právě na této silnici. Bylo jich kolem třech tisíc. O dalších 35 kilometrů dále jsme zastavili ve vesnici Kenneth River a vydali se pěšky do kopce a koukali do korun stromů. Nakonec jsem viděli tři koaly a ta poslední byla opravdu nízko a blízko, oproti předcházejícím, které se bez použití dlouhého skla jevily jen jako chlupaté koule v korunách stromů.
Za dalších 23 kilometrů jsme dorazili do přístavního městečka Apollo Bay, kde jsme se nechutně přejedli kombinací smažených mořských plodů s hranolky, s příznačným názvem Fisherman’s Basket For 2, které jsme zalili třetinkovým pivem místní výroby.
Na základě předchozích zkušeností s touto cestou jsme vynechali návštěvu Cape Otway a po dalších 85 kilometrech nádherné silnice jsme zaparkovali na parkovišti u toho nej z celé cesty, Dvanácti apoštolů. Sice bylo již kolem šesté večer a slunce moc nesvítilo, ale i tak to stálo za to a všech osm vápencových skal samostatně stojících v moři u pobřeží bylo zvěčněno v podobě digitálního otisku.
Pak už jen 11 kilometrů do Port Campbell a po ubytování jsme vyrazili do centra, ve 12 Rocks Beach Baru pojedli jen málo a vypili dvě piva a v pití pokračovali na motelu do pozdních hodin :).