Den začal velice krutě a to budíčkem ve čtvrt na sedm. Ospalý se přesunuji na snídani kde ožívám. Švédské stoly byly plné samých dobrot. Přes kuřata, fazole, palačinky, placky, vajíčka, tousty až po sladké různých druhů. Po posilnění jídlem, které bylo pikantní, nakladáme naše dvě dodávky a vyrážíme směr Pinnewalle, kde bude první zastávka. Jízda v levém pruhu je velmi podobná té v Indii, kdy větší auta mají přednost před menšími. Předjíždí se stylem dvakrát zatroubit a jde se na to. Protijedoucí motorkáři přibržďují nebo končí na krajnici. Pro Evropana by to byl pěkný adrenalin.
Dvě a půl hodiny a zastavujeme. Před námi je sloní sirotčinec. Kupujeme lístky každý za 2.500 rupií, což se dělí 6.50 na koruny. Podle Hanky se z toho stala velice komerční záležitost, což se i potvrdilo. Prvně se vydáváme k řece, kde je koupání slonů. Početné stádo dospělých a slůňat se pěkně rochnilo ve vodě. Sestoupili jsme až ke břehu s davem dalších lidí, kde jsme je pozorovali a fotili. Vedle řeky je terasa s výhledem, kde jsme se za pár minut pěkně uvelebili do sedaček, objednali Coca Colu a šrumec v řece jsme pěkně pozorovali z výšky.
Malá vsuvka, místní domorodec, mi četl z ruky a prý se příští rok ožením, píši to sem jen proto, abych si mohl tuto věštbu připomenout a potvrdit nebo vyvrátit.
V pravé poledne byla další atrakce a to vyhnání slonů z řeky, prohnání městem a zavření do výběhu. Karty se opět plní bity. Teď máme ještě přes hodinu čas, než začnou krmit slůňata. Přecházíme od řeky do sirotčince a cestou nás místní naháněč poslal do manufaktury, kde vyrábí ze sloních exkrementů (takto česky to bylo napsáno na zdi) papír. Místní průvodkyně nám popisuje postup této výroby, kde je na konci 100% přírodní papír. Je dokonce i v různých barevných variacích. My dále pokračujeme na slony. Procházíme celým areálem, mají tam krásný výběh pro dospělé, malý pro slůňata a ošetřovnu, kde právě léčí nějakého slona. Ve čtvrt na dvě začíná další šou. Krmení mláďat mlékem z velkých lahví s dudlíkem. Opět několik autobusů se nahrnulo na jedno místo. Zřízenci přivádí dvě mláďata, kterým přivazují na nohy řetězy, které jsou spojeny s okem v betonové zemi. Někteří lidé se prodírají ku předu s lístkem v ruce, kterým nad hlavou zuřivě gestikulují. Jak jsme pochopili, koupili si lístek, že se můžou vyfotit jak napájí slona. Po této atrakcí se opět vracíme k autu a pokračujeme dále k našemu ubytování, které je v Anuradhapura.
Cestou děláme pauzu v Yapahuwa, což jsou zbytky pevnosti v džungli. Jak už to tady bývá zvykem, jedná se o navalprachy akci. Tentokrát jen za 1.000 rupií. Vydáváme se na vrchol kopce po velice příkrých schodech, kde cestou vidíme kamenou bránu a zbytky pevnosti. Skupina se dostala až na vrchol, kde byla stúpa. Děláme rychlé foto, protože zjišťujeme že se blíží bouřka. Náš naivní odhad, že máme tak deset minut brzy vzal za své. Promočeni sestupujeme dolů k našim vozům. Nasedáme a jedeme dále.
Za hustého deště a tmy dorážíme v sedm hodin na ubytování. Už na nás čekali s večeří, bylo to kuře s rýží plus ovoce. A teď už jen na kuťe a zítra se projedeme po okolí.
Nejnovější komentáře