Sydney

Pro dnešek jsme nechali motorky stát tam, kde jsme je včera zaparkovali a klasicky kolem osmé ráno jsme pěšky vyrazili na blízkou stanici vlaku Summer Hill. Náš motel sídlí v jižním předměstí  Sydney, osm kilometrů od centra a prvotní myšlenku vyrazit „zu fuss“ jsme s ohledem na plán dne, který předpokládal neustálý pěší pohyb a stání, zavrhli a na nádraží jsme si koupili MyMulti Day Pass za dvacet dolarů, který nás na 24 hodin opravňoval k cestování příměstskými vlaky, městskými autobusy a trajekty. Měli jsme štěstí a za pár minut jela ta nejrychlejší linka směr centrum, která nestavěla v každé stanici a tak jsme za čtvrt hodiny vystoupali z podzemního nádraží uprostřed centra na stanici Town Hall.

Bravurně jsme trefili velmi hezký přístav Darling Harbour, ve kterém se nachází hned několik vyhlášených atrakcí. První z naplánovaných bylo Sydney Aquarium, především proto, že jsme zde vyměnili voucher hned za tři vstupenky (Aquarium, Wildlife a Tower). Protože bylo poměrně brzy, nemuseli jsme se tlačit mezi lidmi, akvárium bylo v podstatě prázdné, což nám plně vyhovovalo. Vše bylo o více či méně nasvícených akváriích s obyvateli mořského světa všeho druhu a především o dvou obrovských nádržích, ve kterých se pomoci skleněných tubusů procházelo pod hladinou. První nádrž nabízela ryby všeho druhu, ale hlavní atrakcí byly dugongové (moroňové) a měli jsme to štěstí, že byla zrovna doba krmení a tak jsme je viděli, jak se ládují salátem. Druhá nádrž je považována za největší atrakci akvária a je věnována žralokům a údajně se pyšní jednou z největších sbírek žraloků na světě, faktem je, že jich tam nebylo zrovna málo. O síle okamžiku, kdy vám nad hlavou propluje několikametrový žralok, nebo obrovský rejnok není třeba polemizovat. Žralokům byla věnovaná i větší část expozice na suchu, kde byl k vidění model žraloka, který, pokud jste se producírovali před čumákem, otevřel tlamu a zavřel oči, bylo možné zalézt do klece, používané k pozorování žraloků a shlédnout spoustu materiálu na doprovodných videí. I malá či větší nebo dokonce obrovská akvária nabízela hodně k vidění, nejen ryby, ale i různé korýše (raky, humry a jiné potvory), mořské koníky a hvězdice, medúzy, želvy, žáby, sépie, chobotnice, dokonce i ptakopysky a mořské hady a v neposlední řadě tučňáky a pak ještě jiné, nám neznáme tvory různých tvarů a barev. Navíc nejen v této atrakci, ale v podstatě ve všech dalších kromě opery, byly k vidění různé figury sestavené z Lega, například právě žralok v životní velikosti, nebo různé postavy tématicky spojeny s danou atrakcí (Neptun, mořská pana, potápěč, velrybí ocasní ploutev, Moby Dick). Škoda jen ponurého nasvícení, které sice vypadá v kombinaci svítících akvárií efektně, ale nedovolilo nám některé okamžiky zachytit v reálných barvách. Jo a viděli jsme Nema.

Hned vedle akvária je další vyhlášená atrakce, která nabízí pohled do suchozemské části australské přírody. V podstatě se jedná o tu samou podívanou bez vody (až na krokodýla) a místo nádrží jsou různé výběhy zvířat (až na krokodýla). Hned na úvod jsme prošli kolem obrovského terária plného motýlů a motýlům a můrám byla věnována první část expozice. Následovala část věnována lezoucímu hmyzu, zejména pavoukům, včetně živých exemplářů těch nejjedovatějších pacholků Austrálie (black house, redback, white-tailed, hunstman, funnelweb (žijící výhradně v Sydney a okolí)). Ale i kudlanka, nebo sedmicentimetrový šváb, čí kobylky ne nepodobné těm, co zkoušeli pevnost svých tělíček proti BMW a do teď se jejich zbytky pečou na horkých částech motoru, stáli za zhlédnutí :). Po nabažení se hmyzem následovala expozice, u které by nejedno srdce zahrádkáře zaplesalo. Tolik různých a barevných hadic nenabízí ani Bauhaus a nevyrábí ani Gardena. Ale vážně, následovala přehlídka těch nejedovatějších hadů Austrálie, včetně toho nej – taipana, který byl ale stočený pod kusem klády a moc z něho vidět nebylo. Hady pak vystřídali různé ještěrky a ještěři, krokodýli malí i velcí, varani a když už bylo dost havěti a jedu, přešlo se na savce a ptáky. Malý výběh klokanů toho moc nenabízel a jeho osazenstvo si doslova válelo kulky a ani jeden klokan neráčil být vzpřímený, natož hopsat. Ve srovnání s těmi z Joalah Parku vypadali skutečně smutně. Další výběh nabízel jednoho kasuára, nejnebezpečnějšího ptáka na světě (pořád jsme u zvířat), o jehož existenci jsem netušil až do nedávných záplav v Austrálii, kdy se tito nelétavý ptáci  rodu běžců, velikosti až 1,5 metru a váze až 60 kilo začali stahovat ze svých teritorií a začali být nebezpeční pro obyvatelstvo. Nebezpečnými jsou jejich drápy, které fungují jako nože. I přes pověst je to velmi zajímavý a vlastně i docela hezký tvor. Následovali klokani skalní, nám známý medvídek koala, taky nevypadal  nějak vesele, no a konec prohlídky ústil do již známého terária s motýli, tak že kolem nás poletovali stovky motýlů. Jako každá atrakce (operu nevyjímaje) vše končí vstupem do obchodu s upomínkovými předměty od kýčů počínaje až po mega hlouposti konče.

Dali jsme na, musíme uznat, dobrou radu a z Darling Harbour jsme se vydali na blízký trajekt s úmyslem přijet k opeře po vodě. Napřed jsme si ověřili, že nás MyMulti Day Pass platí i na trajekt, což nám velmi neochotný pikolík u vstupu potvrdil a za sedm minut jsme seděli na trajektu směr Sydney Opera. Loď jela poměrně svižně a za chvíli jsme už viděli onen známý ikonický most Harbour Bridge, což je opravdu velký kus stavby (zaznělo něco ve smyslu „to je most jak kráva“). Když jsme najížděli pod most, zjevil se nám tolik očekávaný hřeb našeho putování po Sydney, budova opery a následovalo – zklamání. Pohled to byl sice nádherný, ale pod vlivem masáže z různých fotek a pohledů nás zarazilo, že střecha ve tvaru plachet není bílá, ale řekněme tak možná ve slonové barvě. S tímto faktem jsme se rychle smířili a dále si užívali zázraku architektury minulého století pohledem z vody. Přistáli jsme hned vedle opery v Circular Quay a vyrazili najít přepážku v suterénu opery, kde jsme měli vyměnit další voucher za moderovanou prohlídku budovy. Po cestě jsme opět pořídili pár otisků reality do nul a jedniček, vyměnili voucher a za pár minut jsme se už stali členy asi dvacetičlenného stáda, vybaveni sluchátky, aby náš moderátor nemusel překřikovat okolní turisty a mohl jen breptat do mikrofonu a na jeho povel jsme začali s prohlídkou. Legrační bylo, že k prohlídce byl doporučován fotoaparát, ale většinu navštívených místností jsme zvěčnit nesměli. Součásti prohlídky byly postupně tři promítané dokumenty, které mapovali ideu stavby a její vlastní provedení a popisovali vývoj události spojených s problémem stavbu postavit jak technicky, tak finančně. Stavba skončilo s obrovským dluhem, který byl následně splacen během 18 měsíců z Australské národní loterie :). Kromě zajímavého výkladu jsme navštívili dva malé sály (jeden zrovna používaný pro činohru, druhý zaměřený na hudební produkci) a pak hlavní velký sál pravé budovy, vskutku kolosální (vejde se do něj 2100 posluchačů), ve kterém jsme se chvilku zaposlouchali do nacvičování jakéhosi díla Gustava Mahlera. Prošli jsme i část budovy, kde nám byl na různých stěnách odpromítán zmíněný třídílný dokument. Rozhodně jsme této návštěvy nelitovali. Pak jsme obešli celou budovu, opět něco málo zvěčnili včetně nás obou za pomoci sličné Asiatky a vydali jsme se přes Botanickou zahradu směr Sydney Tower.

V Botanické zahradě jsme se zastavili u Government House, bývalým oficiální sídlem vlády, dnes již jen budovou využívanou k oficiálním recepcím. K naší smůle už nebylo možné se podívat dovnitř. Kolem konzervatoře jsme se vrátili do města hledat vchod do Sydney Tower, 309 metrů (327 metrů nad mořem) vysoké věže, druhé největší v Austrálii, třetí největší na jižní polokouli (největší je ta z předloňska, novozélandská v Aucklandu, i když je pravdou, že podlaží pro návštěvníky je v Sydney o 50 metrů výše než ve Sky Tower v Aucklandu). Bez informací a přípravy se nám podařilo natrefit na adresu 100 Market Street, kde se přes výtahy ve vestibulu obchodního domu (nebo postupně po patrech přes jezdící schody, které jsme použili při odchodu), dostanete do pátého patra k oficiálnímu vstupu na věž. Vybaveni lístkem již z akvária jsme bez čekání prošli detekční bránou (tentokrát zatkli Jirku) a zanedlouho jsme se rychlovýtahem dostali na podlaží určené k vyhlídce na město. Před vstupem do výtahu byla tabule, informující o tom, že o okna Sydney Tower se stará automatický robot George, ale zřejmě mu již dlouho nikdo nenabil baterky, protože vidět přes okna sice bylo, ale o čistotě řeč být nemohla. Vtipná byla poštovní schránka, umístěná u východu z výtahů směr nahoru s tím, že je to nejvýše umístěná poštovní schránka na jižní polokouli. Udělali jsme tradiční kolečko (možná dvě) a věž jsme opustili. Možná zkusíme tu největší budovu v Austrálii a výhled bude průzračnější. Něco málo jsme ještě pochodili po městě, svezli se celý okruh jednokolejkou (Monorail), najedli se v čínsko-malajské restauraci (hovězí chilli a kari kuře) a šli zkoumat na nádraží stanice Town Hall, co a kdy nás odveze zpátky na Summer Hill. Kupodivu jsme vše potřebné vyčetli a po pár minutách seděli v příměstském couráku, který sice stavěl v každé díře, ale za půl hodiny už jsme byly na místě a rázovali si to do motelu za zaslouženým odpočinkem. Zítra si od Sydney oddechneme a zajedeme se mrknou, jak se modrají hory.