Romantické balení při svíčce. Batohu. Tak začal dnešní den. Všude tma a ticho, až na vzdálené kokrhání z blízké vesnice. Ani generátor si nebroukal svoji monotónní píseň, proto ta svíčka, která tam byla za tímto účelem připravená. Trochu neromanticky jsem k svíčce vytáhl i čelovku, abych viděl do všech koutů. V šest hodin už jsem stál na značkách a soukal se do našeho mikrobusu. Za obzorem začalo pomalu svítat. Mohu říct, že jsem zde viděl jak západ, tak východ slunce.
Silnici z Toliary do Morondavy se ještě nepodařilo zprovoznit a jak to tak vypadá, tak ještě nějaký rok se to nepodaří. Možná, jak Richard podotknul, že před volbami se bude chtít nějaký politik vytáhnout a silnici dostaví. Nezbývá než se vrátit do Antsirabe a vzít to doleva. A tímto směrem vyjíždíme. Překračujeme pomyslnou čáru obratníku kozoroha. Akorát zde nikde nemají žádnou ceduli nebo značku.
Ve městě Sakaraha si dáváme snídani a pokračujeme dále, míjíme opět „jižní dveře“, kde se mění klima na Madagaskaru, od jižního teplého na severní chladnější. A po desíti hodinách dojíždíme do Fianarantsoa. Takových etap bude ještě pár.
Ubytováváme se čínském hotelu a jdeme na něco dobrého do restaurace. Zebu na kantonský způsob nebylo vůbec špatné. A zítra opět přepravní etapa.
Nejnovější komentáře