Zdanlive nesmyslna slova spojuje jedno, oznaceni mist, kde se geotermalni aktivity oblasti Rotorua projevuji naplno a tak si chytri maori rekli, ze by to mohl byt dobry kseft a tyto mista ohranicili a vstup do nich umoznuji jen za tucny poplatek. K tomu vsemu dve mista lezi vedle sebe a protoze se maorove mezi sebou nedohodli, jevi se jako dve atrakce spojene spolecnou cestou, ktera je ale prerusena branou. Obe ale nabizi trochu neco jineho a tak stoji za to zatnout zuby, zaplatit dvakrat a jit do toho. Tento den jsme tedy skoro odlozili motorky (trapnych 40km) a venovali jsme se navsteve techto mist.
Whakarewarewa
Prvni jsme navstivili maorskou termalni vesnici, ve ktere maori normalne bydli a provozuji vystoupeni pro verejnost, takova rodina akce, kdy matka rodiny zaroven moderuje a vystupuje a cela rodinka spolecne predvadi prostonarodni tance. Po 15 minutach bylo po vsem a nasledovalo foceni se s ucastniky, coz jsme pochopitelne vynechali (byt na fotce s chlapem co vyplazuje jazyk, brrrr) a vydali se na okruzni cestu za vesnici, kde se nachazeji ruzne formy geotermalni aktivity.
Geotermalni aktivita se projevuje v podobe pary, vrouci vody, bublajiciho a vystrikujiciho bahna ruzne barvy a nakonec gejziru. Krome gejziru zde bylo vseho dost. Gejzir jsme sice videli ale z dalky a rozhodli jsme se k nemu dostat, co nas vedlo k poznani, ze je cela oblast rozdelena.
Te Puia
A tak jsme navstivili druhou cast, ktera byla narozdil od Whakarewarewa rozsahlejsi a velmi pekne udrzovana. Hlavnim lakadlem byl nejvetsi gejzir NZ Pohutu (coz znamena „cakanec“), ktery tryska do vyse 15-20 metru trikrat do hodiny. Kdyz jsme k Pohutu prisli, tak poprskaval max do metru a tak jsme si chvili postali a slibovany vykon se dostavil. Ohromujici.
Zbytek pak byla ruzna bublajici jezirka vseho druhu, protkane siti cest, po kterych vas prohlidka postupne vede k vychodu. U vychodu jsme si uvedomili cas a zjistili jsme, ze uz vice jak 4,5 hodiny chodime a ze by nas mohli bolet nohy a tak jsme radeji sedli na motorky a presunuli se jizne za mesto k predem obhlidnute Hells gate.
Hells Gate
V pekelnych „laznich“ si muzete doprat bahenni koupel, masaze a nebo prohlidku varicich se prirodnich bazenu s vodou nebo bahnem. Sli jsme do prohlidky a nazvy jako Devils bath, Inferno pools, Devils cauldron apod. mluvi za vse, vsude bublani, sira, para a smrad jako v pekle. Pak jsme prosli kolem nejteplejsiho vodopadu na jizni polokouli Kakahi (voda 40 stupnu) a otevrela se pred nama skoro mesicni krajina poseta jezirky, ze kterych vychazela para, kterou vitr rozfukoval do okoli, fantasticka podivana pri vedomi, ze teplota vody se pohybuje kolem 100 stupnu a zem dosahuje teplot az 145 stupnu a vy se mezi tim vsim prochazite.
Pekelna brana byla pro tento den posledni atrakci, kdyz nepocitame navstevu italske restaurace, kde jsme si vecer konecne dali obed a cely den jsme zakoncili opet ve stejne jiz oblibene hospudce, s vedomim, ze zitra rano toto mesto i hospudku opoustime a jedeme poznat dalsi sirou zapachajici scenerie okoli Rotorua, smere na Taupo, prestupni stanici pres cestou do Wellingtonu…
Nejnovější komentáře