Cesty siry

Rano v Rotorua bylo stejne jako vcera, jen jsme se po opet vydatne snidani sbalili a definitivne opustili hotel. Na vsak mesto, kde jsme pred odjezdem smer Taupo navstivili Goverment Gardens, tedy nadherny park primo ve meste, ktery drive slouzil jako lazne, dnes jsou budovy vyuzity ruzne, predevsim je zde muzeum Rotorua Museum of Art and History, budova byvalych lazni je uzavrena, ale kdysi nabizela osmdesat ctyri samostatnych koupeli…
Po rychle prohlidce parku jsme definitivne opustili mesto Rotorua a vydali se na jen 80 km dlouhou cestu do mesta Taupo. Pocasi nam moc nepralo, bylo velmi promenlive a ze zatazene oblohy na nas obcas neco kaplo. Vedomi si kratke cesty, hledali jsme jak cestu natahnout. V planu bylo Wai-O-Tapu, ale pred nim jsme narazili na odbocku do Waimangu Thermal Valley. Sice jsme ji minuli, ale po kratke porade v levem odstavnem pruhu jsme nasli misto, kde se otocit a vratili jsme se k odbocce. Po dalsich sesti kilometrech pekne, uzke a klikate cesty se pred nami objevilo nevelke parkoviste, ze ktereho vedla drevena lavka s vyhledem na udoli, ktera parkoviste spojovala s velkou „chatou“, ze ktere zacinala trasa do jednoho z nejmladsich, nejrozsahlejsich a nejzelenejsich udoli s horkymi mineralnimi prameny na NZ.
Pokazde, kdyz jsme si kupovali listky, ptali se nas prodavajici, odkud jsme, bez jakehokoliv efektu. Az tady nam doslo, proc to delaji. Kdyz jsme na otazku „Where are you from ?“ mile pani v pokladne odpovedeli, sehla se skoro az k zemi, zasmatrala pod kasou a s milym usmevem vytahla cesky preklad pruvodce trasou, coz nas velmi prijemne prekvapilo, podobne jako par dnu zpet chlapek u benzinky, ktery rikal, ze zna jednoho cecha z afriky, ktery tvrdi, ze ceskoslovensko neni cesi a slovaci ale cesi, moravaci a slovaci a kdyz jsme ho ujistili ze jsme moravaci, konkretne z Brna, tak nam rekl, ze v Brne si koupil dve lovecke pusky…
Zpet do udoli, cela trasa byla cca. 4 km a dobre schudna, tak ze jsme se neprevlekali a v motorkarskem vyrazili na turu. Bylo nam jasne, ze to bude na stejne tema jako predchozi setkani se sirou, ale po kratkem pochodu se pred nami otevrelo pomerne velke udoli, kteremu dominovalo jezero v krateru o prumeru 100 metru, ze ktereho, jak jinak, stoupala para, uz proto ze se jedna o nejvetsi horky pramen na svete. V kontrastu s okolni klidnou, zelenou prirodou vypadalo jezero jak z jine planety, opet ohromujici. A dalsi a dalsi varici tunky, ricky a jezirka nasledovala, to vse ve velmi podmanive prirode. Na konci udoli jsme dosli k jezeru, kde trasa koncila a odkud nas zpet na zacatek odvezl autobus po ceste velmi podobne te z Jurskeho parku.
Zamirili jsme dale na nemeckych strojich (diky kterym nas casto povazuji za nemce) smer Taupo a hledali odbocku na vyhlaseny Wai-O-Tapu Thermal Wonderland. Ta se minout nedala a zanedlouho jsme stali na pocatku posledni trasy po „vonavych“ prirodnich ukazech. Opet se jednalo o variaci na dane tema a opet to bylo jine a nektere z tamnich prirodnich ukazu nam opet vyrazili dech. Barevnost jezer a kaskad vzniklych tekouci vodou s mineraly byla neuveritelna, zluta (sira) stridala purpurovou (mangan) a zelenou (arsen) v ruzne silnych a vyraznych prechodech, vyhlaseny Champagne Pool, tedy jezirko v krateru s okraji v barve sampanskeho bylo i pres nevlidne pocasi monstrozni. Kdyz jsme kolem jeho okraje prochazeli, zahalilo nas do hustych mracen horke pary, ktera stoupala do vysky nekolika metru. Z vetsi dalky to pak vypadalo jak vrch obrovskeho kotle s varici vodou. Waiotapu nam nabidlo vse co jsme jiz videli (krome gejziru, ktery je tady aktivni jen v 10:15, protoze byl upraven lidskym zasahem a stejne neda vic jak 10 metru), ale opet trochu jinak, kratery z vrouci bahnem byly obrovske, barvy jezirek uzasne, cesty mezi jednotlivymi ukazy zajimave. Navstevou Waiotapu jsme se rozloucili s geotermalni aktivitou a vyrazili smer Taupo.
O Taupo toho neni treba moc psat, protoze je to zrejme mlade mesto, vznikle v duchu americkych mest, downtown, oblast bydleni a na okrajich vetsi firmy, prodejny aut apod. Proste nezajimave mesto, s jedinym plusem a to s velkym krasnym jezerem Lake Taupo, nad kterym se v dalce tyci snehem pokryta neaktivni sopka.
Vlastne jeste jedno plus Taupo melo a to ubytovani. Motel byl prijemny, celkem prostorny, zakladni vybaveni zehlicka, zehlici prkno, fen, mikrovlnka, varna konvice, sklenky, hrnicky, kava a caj jak je na celem NZ zvykem v motelech a hotelech samozrejme nechybely a hlavne tu byl internet (jak je v motelech zvykem zdarma, hotely z vas sedrou kuzi). A kdyz se rano vyjasnilo, byl od motelu ten prekrasny pohled na sopku za jezerem. Ale to uz patri do dalsiho dne…