Inaka

I druhý den trávíme mimo velká turistická lákadla a především města, tedy na venkově, vidieku, v japonštině inaka (田舎). Jak už bylo včera zmíněno, náš specifický hotel je v okresu Aso, prefektury Kumamoto. Okres Aso je pojmenován po stále aktivní sopce Aso, a je tvořen kalderou světového rozměru, 25 km na 18 km. To, co dělá kalderu Aso unikátní, není její velikost, ale fakt, že lidé obdělávají původně neúrodnou půdu uvnitř kaldery a staví silnice, mosty, železnice, domy, firmy atd. Jinými slovy, lidé víceméně žijí a prosperují uvnitř aktivní sopky, na místě, kde před tisíci lety stála obrovská hora. Ta se po spoustě erupcích rozpadla na Aso Gogaku, neboli pět vrcholů Aso. Tolik pro dnešek o okrese a sopce, více se tomuto budeme věnovat zítra, kdy je v plánu návštěva sopky. Dnes byla většina aktivit naplánována mimo okres, ale vezmeme to po pořádku.

Jet lag nejčastěji postihuje cestovatele při rychlém překonání tří a více časových pásem. Mezi nejčastější příznaky patří zvýšená únava, bolesti hlavy, poruchy spánku, při letu na východ potíže s usnutím, při letu na západ časné probuzení, poruchy koncentrace či podrážděnost. Tak nějak máme všechno (osm hodin východně). Ráno jsme jak po nějaké legendární pařbě, ale na snídani jdeme už kolem půl osmé a jsme mile překvapeni rozmanitou nabídkou. Občas ani netušíme, co to ochutnáváme, ale vše je moc dobré a příjemně posilněni sedáme do Yarise a jedeme směr jih do okresu Kamimashiki.

Než ale opustíme Aso, děláme dvě malá zastavení. První je nutnost doplnit kofein, což nám splní jedna z poboček Lawson v Takamori. Kromě Seven eleven zde operují ještě Lawson, Family Mart a další a v zásadě všude seženete vše k jídlu a pití, včetně hotových jídel a nějakou tu drogerii, elektroniku, časopisy, prostě vše, co můžete potřebovat. Druhou zastávkou  je nepříliš profláklá mezi zahraničními turisty, atrakce Takamori Don No Sugi, ke které je po odbočení z hlavní a ujetí asi dvou kilometrů po úzké silnici,  nutné dojít po svých dalšího půl kilometru ve strmém stoupání. Odměnou je ale výhled na kalderu a hlavně na vlastní atrakci, tedy dva velké cedry, které jsou součástí cedrového lesa, s obvodem kmene přes deset metrů a stářím přes 400 let. Neobvyklý vzhled obou stromů, s mnoha rozvětvenými částmi kmene, stejně jako velikost, vás prostě ohromí. Ačkoliv nedávno navštívila toto místo nějaká místní umělkyně a po té co objala strom, se následně vdala, což dalo za vznik fámám o tom, že stromy dávají požehnání pro sňatky. Byli jsme ale na místě sami a před odchodem se tam zjevil místní turista v letech, který evidentně pro požehnání nešel, teda alespoň doufáme.

Pokračujeme dále a chceme na cestě zastavit na vyhlídce Takamori Viewing Platform, ze které má být výhled na celý okres Aso, ale k naší první smůle se kolem vyhlídky právě opravuje silnice a není možné na ní zaparkovat. Jedeme dále a po pár kilometrech překračujeme hranice kaldery a vjíždíme do okresu Kamimashiki, kde krátce zastavujeme na staré silniční odpočívce Seiwa Bunraku-kan, k naší druhé smůle je jediný den v týdnu zavřená, ano, právě v úterý. Lehce snižujeme kapacitu disku mobilních telefonů a po krátkém kocháni se exteriérem pokračujeme kousek dále, kde navštěvujeme jeden z mnoha místních vodopádů, který je kousek od hlavní cesty, a dorážíme k jednomu ze dvou cílů dnešního výletu. Než se k němu dostaneme, dopřejeme si návštěvu náhodou nalezené, maximálně hodnocené, restaurace Ochika Ramen. No restaurace, řekněme jídelní bar velikosti většího obýváku, do kterého nacpete dvě desítky lidí. A i přes velmi omezený prostor, nebo právě pro to, bylo doslova narváno a my měli to štěstí, že jsme se dostali k jednomu ze stolků. Že jsme byli jediní nemístní, bylo jasné, i přesto se k nám chovali velmi vstřícně, a tak jsme měli možnost ochutnat místní verzi Kumamoto ramenu, který klade důraz na česnek. Chyba, velká chyba, to jsme neměli dělat. Za 255 Kč podle současného kurzu, jsme dostali dvě porce tak neskutečně výborného ramenu, zdroje ohňostroje chutí, mega silného vývaru, a k tomu neomezeného množství studeného zeleného čaje, že není v našich končinách možné tomuto kulinářskému skvostu konkurovat. Je nám líto, ale český rádoby ramen už si prostě nikdy nedáme. Dokonale posilněni jsme vyrazili k našemu cíli číslo jedna.

Tím byl akvadukt, obloukový most Tsúdžun (Tsujun Bridge) v Yamato, dokončený v roce 1854, který je dlouhý 84 metrů a jeho oblouk má rozpětí 27,3 metrů. Jedná se o největší kamenný akvadukt v Japonsku a byl označen Japonskou agenturou pro kulturní záležitosti za národní poklad. Jeho návrh i realizaci má na svědomí Yasunosuke Fuda, jehož socha s pomníkem je k vidění nedaleko mostu. Jeho účelem bylo umožnit odtok vody do vyšší oblasti (náhorní plošina Široito) pro zemědělství. Protože je akvadukt níže než vodní toky proti proudu a po proudu, může se v něm hromadit písek a bahno. Aby se nahromaděné nečistoty vyčistily, most občas vypustí vodu (a nečistoty) do řeky pod ním. Protože se již most nepoužívá, je toto efektní vypouštění už jen součástí tradice a ve vybraných dnech se ve 13:00 hodin voda vypouští a ze středu mostu tak proudí voda do řeky, která pod ním protéká. Ano, k naší třetí smůle den návštěvy nebyl tím vybraným dnem. Ale i tak to stálo za návštěvu. Než opustíme národní poklad, ještě zvěčňujeme obrovskou skulpturu Kumamona na motorce, což je maskot vytvořený vládou prefektury Kumamoto z roku 2010, který byl zvolen v roce 2011 jako nejlepším v celostátní anketě maskotů!

Po hodině jízdy, standardní zběsilou rychlostí 50 km/h, dorážíme do okresu Nishiusuki, v prefektuře Miyazaki, kde napřed vyjedeme autem do výšky 513 metrů nad mořem a navštívíme vyhlídkovou plošinu Kunimigaoka, ze které jsou úžasné výhledy na celý region. Nejznámější výhled je na scenérii Unkai, tedy něco jako moře mraků, kdy je část pod vrcholem zahalena do mlhy, k naší čtvrté smůle většinou na podzim brzy ráno. Nicméně i bez mraků je vidět všech pět vrcholů hory Aso a ty vidět skutečně jsou. Že jsou součástí vyhlídky naprosto čisté a funkční toalety zdarma, je tak nějak koloritem místních atrakcí. Po sjezdu z vyhlídky dorážíme do druhého a posledního cíle, Takachiho Gorge.
Jedná se o soutěsku, která vznikla před více než 100 000 lety po erupcích nám již známé sopky Aso. Čedičové útesy soutěsky vysoké 80–100 metrů lemují propast, která je v nejužším místě široká pouhé 3 metry. Soutěska je dlouhá sedm kilometrů, ale momentálně je přístupný pouze jeden kilometr, kde je možné vidět soutěsku shora i zdola, díky stezkám a mostům kolem řeky a nad řekou. Pro jedinečný pohled na soutěsku je možné pronajmout si loďku (veslici) a na jižním konci se projet po řece Gokase pod 17 metrovým  vodopádem Manai. Zaparkovali jsme na jednom konci soutěsky a prošli ji celou až na jižní část, kde se půjčují loďky. K naší páté smůle.. Ano, byly všechny vyprodány, ale ne pro ty, co si je zamluvili předem, tak že si vyzvedáváme v půjčovné žeton s číslem 80, sejdeme bezmála sto schodů k řece a vyměníme žeton za pramici. Pár zabrání vesly se zkušenosti z absolvování dvou půlhodinových sportovních kroužků veslování na pryglu před 38 lety zúročují v precizní ovládání kličkované mezi dalšími plavidly až pod vodopád (narážíme jen párkrát, bez větších škod na plavidlech a posádkách). Po dvaceti minutách zápasení s vesly a focením, se bez namočení vyloďujeme, a funíme zpátky sto schodů k půjčovně a odsud další kilometr zpátky k autu.

Nabití zážitky vyrážíme zpět na ubytování a po cestě se stavíme na naší první smůle, tedy na vyhlídce Takamori Viewing Platform, která je již přístupná, i když zaskládaná stroji pro opravu silnic. Smůla je ale neoblomná a západ slunce scenérii osvětluje tak, že se vše leskne a není v zásadě nic vidět. Tak sedáme do auta a Maki nám zastavuje u Lawson marketu, kde kupujeme nemalé množství jídla a pití pro zasloužené naplnění pupků po celém dni chození a veslování. V hotelové recepci nás mile přivítají s informací, že sprchy v místním hotelovém onsenu nebudou do zítřka večer funkční a nám se už nechce počítat, kolikátá je to smůla, protože přes to všechno jsme zase zažili neskutečný den, a rozhodně nebyl poslední. A Maki si aspoň užila neskutečný veřejný onsen, na který jsme dostali zdarma vstupenky jako omluvu od hotelu.