|
|
Co se nestihlo včera, tak se stihne v pohodě dnes. Noc dešti stačila a je zde opět slunný den. Teplota bude přesahovat 30 stupňů a to je ideální na výlet do města. Beru sebou papírového průvodce, který mi dělá společníka po Malajsii a volím trasu do Little India a Chinatown.
Metrem se přesouvám na zastávku Masjid Jamek, kde se nachází mešita. Dnes se tam, ale nesmí protože tam probíhají nějaké stavební úpravy. Pokračuji dále na Merdeka square, kde byla 31.8.1957 podepsána smlouva o nezávislosti Malajsie. Na počest tohoto aktu zde vlaje vlajka na vysokém stožáru.
Dále následuje Central market, který už zde funguje od roku 1888. V hlavní budově se nachází stánky se suvenýry a jídelny.
Následuje trochu té duševní očisty. Chrám Sze Ya, pak Guandi a na závěr Sri Mahamariamman.
A to už zabočuji doleva, kde se nachází Chinatown. Je velmi podobné tomu v Singapuru. Stánek na stánku s různými věcmi.
A následuje jen takové brouzdání po městě. Večer začíná pršet a tak si procházím galerie v Petronas Towers. Svůj obchod zde má i Baťa.
Dnes je pátek třináctého, ještě štěstí, že jsem v Asii, kde to neplatí. Ráno po snídani vyrážím na zastávku metra. Trošku jsem tu integrovanou dopravu přecenil. Není možné si koupit jeden žeton z KLCC do Batu caves. Ok. Beru na KL Sentral a pak kupuji jiný do Batu caves. Asi to bude více druhů vlaků, které nejsou kompatibilní. Za nějakých 30 minut jsem na konečné a následuji davy lidí.
Dostáváme se k jeskyni, kde za mírný poplatek můžete vstoupit. Uvnitř jsou vytvořeny výjevy z Rámova života. To ovšem ještě není ta hlavní atrakce. Ta se nachází o kousek dále. Pokud chcete navštívit chrám v jeskyni, nezbude vám nic jiného než poctivě vyšlapat 272 schodů. Nepočítal jsem je, píší to v průvodci. A aby vám nebylo smutno, tak po cestě vám dělají společnost opice. Nahoře je malý chrám, kde právě probíhá nějaký obřad za zvuku bubnů a trubky. Dostávám se nakonec, kde je ještě jedno modlitební místo a vracím se zpět. Ale ne tak úplně, hned vedle se nachází Dark Cave. Jedná se o krápníkovou jeskyni, kde žijí tisíce netopýrů. Fasujeme helmy a malé svítilny. Po krátké instruktáži vstupujeme do tmy. Procházíme jeskyní a průvodce nám na zastávkách, ukazuje obrázky, osvětlované čelovkou, na kterých vysvětluje život v jeskyni a živočichy, kteří zde žijí. Dokonce i nějaký hrozně vzácný pavouk, který jinde nežije. Toho ovšem na živo nevidíme. Původně byla jeskyně zdarma pro všechny, ale když se začali objevovat na zdech grafity a lidé si odnášeli na památku krápníky, byl nejvyšší čas to stopnout. Teď je možné navštívit jeskyni pouze s průvodcem a možná zůstane zachována pro příští generace. Je nádherné co je příroda schopna vytvořit.
Batu caves si mohu ze svého seznamu škrtnout. Vracím se zpátky do města. Plán byl prozkoumat Little India a Chinatown, ale počasí tomu udělalo přítrž. Vypadá to jako by někdo nahoře otevřel stavidla přehrady. Chce to tedy nějakou indoorovou aktivitu. Volba padá na místní akvárium. To se nachází v parku KLCC hned vedle Petronas Towers a můžete mezi budovami procházet tunelem. Tady si na vás špatné počasí nepřijde.
Akvárium je nádherně udělané a jak už to bývá moderní, má i vlastní tunel, kde můžete na ryby koukat ze spodu. Mají zde i mořskou želvu a musím říct, že je to opravdu kolos. Jinak jsou zde žraloci, rejnoci, ryby různých tvarů a barev.
Počasí se stále nelepší, tak věřím, že se dnes vyprší.
Po horách opět následuje město. Ráno zabalit a jít na zastávku autobusu. Zkouším další agenturu, ta se jmenuje Uniti a nabízí VIP autobus do KL, za normální cenu. No řekněte, kdo by odolal. V 8.30 přijíždí bus firmy Five Stars, kterým pojedeme. Možná vám přijde divné, že jsem psal o Uniti, což mě také, ale asi to bude výpomoc. Je to dálkový autobus, který má pouze devět řad a členění sedaček 2+1. Tak i já mám na nohy spoustu místa. Ostatní firmy, které se sjíždějí na zastávce, mají naprosto stejné typy, akorát nevyhlašují, že je to VIP. Vzdálenost do KL je něco přes 200 km a čas necelé čtyři hodiny. To mi připadá divné, ale jen co vyjedeme je vše jasné. Sjíždíme z hor úzkou silnicí, kde auta mají co dělat, aby se vyhnula. A co teprve když se potkáme s náklaďákem. To je pak hra na centimetry. Po nějakých 70 km najíždíme na dálnici a cesta začíná pěkně ubíhat. Limit je zde 110 km/j. Není to překlep, skutečně to tak na značkách mají. Před jednou hodinou vysedáme na KL Sentral.
Teď už jen zjistit jak se dostat k Petronas Towers, protože blízko nich mám ubytování. Vyřešil to jeden dotaz na informacích a už se sunu na nástupiště metra. Systém zde mají podobný jako na Taiwanu. Na dotykové obrazovce si vyberete, kam chcete jet, pak vložíte peníze a vypadne vám žeton. Ten vám potom otevírá turniket. Metro právě přijíždí. Je to bezobslužné. Nastupuji do předního vozu a mohu koukat ven čelním sklem. Vypadá to tu jako v jeskyni. Na zastávce KLCC, což rozepsáno znamená Kuala Lumpur City Center, vystupuji.
Stanice, která slouží i jako nákupní centrum, má východ přímo k dvojčatům a tak se kochám tímto architektonickým skvostem. Teplota oproti horám „trochu“ vzrostla a mé oblečení je trochu teplejší, tak se vydávám hledat hotel, což se pomocí GPS daří.
I když jsem si chtěl nechat prohlídku Petronas Towers na zítřek, tak mi to nedalo a už stojím frontu na lístek. Vyjíždíme do 43 patra, které je ve výšce 170m nad zemí a nachází se zde most mezi dvěma věžemi. Má dvě patra, ale nás pouští pouze do spodního. Po 15 minutách prohlídka pokračuje do patra 86, které slouží jako vyhlídka. Kochám se pohledem na noční Kuala Lumpur. Náš čas uplynul a chystáme se opět dolů. U výtahu mají obrázky nejvyšších budov světa a tato je na sedmém místě. Ale je první jako nejvyšší dvojče. Co mě překvapilo, že druhá nejvyšší budova je hotel v Mekce.
Na dnešní den už mě nic neoslovilo z nabídek místních agentur, tak se vydávám na procházku do městečka Brinchang. Cesta vedle silnice, která je dlážděná, se krásně vine vzhůru. Ovšem než se dostanu k cíli, začíná pršet. Dneska nějak brzo. Schovávám se pod stánkem a čekám, než to přejde. Po cca 20 minutách je po dešti a pokračuji dále. A to ne moc daleko, protože začíná opět pršet. Tak opět se schovat a počkat. Je to taková přískoková vycházka.
Na potřetí se dostávám do Brinchangu. Je to městečko, kde převládá čínská komunita. Na konci se nachází Time tunnel muzeum, které navštěvuji. Jedná se o sklepení, kde mají několik tisíc předmětů ze 70 a 80 let minulého století. Je to skutečně, jak když se přenesete o 40 let dozadu.
Pomalu se vracím, jak z minulého století, tak do Tahan Rata. Přeháňky to stále nepřestalo bavit, tak opět přískoky vpřed. Když už tady je na každém rohu jahodová farma, tak se na jedné zastavuji a dávám si milkshake. Pod střechou pozoruji, jak krásně prší.
Podařilo se mi vrátit a prší, prší a prší.
A je tu nový den a další výlet za poznáním. Zkouším další společnost, která se jednoduše jmenuje TJ. V 8.30 stojím před pobočkou, kde už pár lidí postává. Za chvíli přijíždí i náš průvodce v Land rover defender, což vypadá dost dobře. Nabíráme směr na nejvyšší vrchol Cameron Highland. Cestou se zastavujeme na jahodové farmě, ovšem na jiné než včera. Tato je taková příjemně zapadlá a kromě jahod pěstují i zelí, květák, rajčata…. Místní zaměstnanci nám dávají ochutnat výsledky své práce. Vše je mi známé až na jakési zelené bobule, mají velikost švestky a chuťovou podobu k ananasu.
Pokračujeme dále, řadíme pohon 4×4 a pomalu se suneme vzhůru. Toto je cyklistická výzva. Na silničku to moc není, protože cesta je rozbitá a sem tam chybí, ale na horském to jde. Za nějaký čas vyjíždíme na druhý nejvyšší vrchol Cameron Highland, Gunung Brinchang, ve výšce 2032 metrů nad mořem, což nezní tak dobře jako 6666 stop. Je nízká oblačnost, tak panoramata moc nejsou. Další část našeho výletu je procházka v mechovém lese (mossy forest). Při bukování mi tento pojem sympatická slečna vysvětlila tak, že je to jak z filmu Avatar. Jsou to prostě stromy obrostlé mechem. Děláme i krátkou procházku tímto zajímavým kusem přírody.
Další bod je návštěva čajové plantáže BOH. Zkratka znamená Best of Highland. Dělá se zde pouze černý čaj. Škoda jen, že je svátek a stroje nejsou v provozu. Příjemná indka mě provází výrobou čaje, abych aspoň nasál tu atmosféru.
Počasí se začíná kazit. Tak jak bylo včera krásně a jen kolem třetí trochu sprchlo, tak dnes začíná pršet už o půl jedné a s malými přestávkami to trvá do večera.
Náš průvodce je velmi výřečný a dostáváme asi 1568254 informací. Ono jich bylo mnohem více, ale já po hodině už vypínám. Myslím si, že kdyby se nemusel nadechovat, tak to dá jednou větou. Teď mě vlastně tak napadá, že nám neřekl nic o Teorii relativity.
Poslední zastávka je na Motýlí farmě, ale tu už nenavštěvuji. A pak už jen zpátky do města.
Dnešní den bylo v plánu poznat zajímavá místa v Cameron Highland. Před devátou přijíždí k ubytování dodávka, do které nasedám, a vyrážíme vstříc poznávání. Kromě mě jsou uvnitř ještě dva lidé. Říkám si, že to bude taková příjemná komorní akce. Radost však netrvá dlouho, řidič zastavuje na hlavní ulici a říká nám, že si máme přesednout do busu. Tím se nám naše skupina značně rozrostla a ještě to nebylo konečné číslo, protože cestou nabíráme další. To už je nás skoro dvacet.
První zastávka je na Motýlí farmě. Jedná se o jeden velký skleník, kde poletují různobarevné druhy motýlů. Karta ve foťáku se pěkně plní. Vedle skleníku jsou ještě různá terária s brouky, hady a ještěrkami.
Další zastávka je na Včelí farmě. Specialitou tohoto kraje jsou včely, které nemají žihadlo a jsou takové drobounké. Ochutnáváme „klasický“ med a „bezžihadlový“ a chuťově jsou opravdu odlišné. Jen jestli to nebude tím, že ty malé potvůrky sbírají něco jiného.
Následuje Čajová plantáž, kde se pěstuje horský čaj, který i ochutnáváme. Nechutná vůbec špatně. Dávají k tomu i mléko a cukr. Tím si ovšem kazit chuť nenechám.
Pomalu se vracíme, když zastavujeme u Růžové zahrady. Zde jsou růže všech možných barev. Sice ještě kvetou, ale jejich nejlepší období bylo před nějakým časem.
Závěrečná zastávka této agroturistiky byla Jahodová plantáž, kde jste si mohli za mírný poplatek natrhat jahod kolik, jste chtěli. Já ochutnávám jahodový milkshake, který je zde nejlepší z celého města, což tvrdí i ostatní pěstitelé jahod. Ale musím uznat, že byl vážně dobrý.
Jako závěrečnou tečku našeho výletu navštěvujeme budhistický klášter. A v odpoledních hodinách se vracíme na místo odjezdu.
A abych nevyšel ze cviku, tak cca 10 km jsme jeli přes půl hodiny. Jak nám říkal řidič, dnes je „heavy traffic“. A zítra má být hůř, protože je nějaký významný svátek.
Ráno opět zabalit a rozloučit se s džunglí. Posnídám v restauraci v resortu a pak přeplouvám na druhý břeh, kde čeká loď směřující do Kuala Tembeling. Nasedáme a pouštíme se po proudu hnědě zbarvené řeky. Je to taková relaxační a uklidňující cesta, kdy šumění vln narušuje jen lodní motor značky Yamaha. Takto si plujeme dvě hodiny. A už jsme v přístavišti, odkud nás poveze dodávka do Cameron Highland.
Před časem odjezdu skutečně dodávka přijíždí, ale řidič nám vysvětluje, že si můžeme skočit na oběd, protože přijede ještě jiná. K plánovanému odjezdu přidáváme 45 minut, když se skutečně zpoza rohu naše dodávka blíží. Batohy do kufru a my do sedaček. Je to desetimístná dodávka. Trvá to jen tři hodiny a jsme v Tanah Rata. Malém městě v srdci Cameron Highland. Řidič mě vysazuje u mého ubytování.
Když se přihlašuji, recepční mi povídá, že každý den tady začíná pršet od jedné odpoledne. Tak to je potřeba stihnout vše dopo. Jdu se podívat do města, které je tvořeno jednou hlavní ulicí, na které jsou po obou stranách obchody, jídelny, banky a hotely. Nachází se ve 1.400 metrech nad mořem a je zde citelně chladněji. Dokonce beru lehkou bundu. Období dešťů je zde neúprosné a opět začíná pršet. Vracím se zpět na hotel a bukuji si na zítřek sightseeing.
Vše je ve starých kolejích. 5.30 budíček zpěvem. Musím zjistit jak je to s tím pátkem, jestli se skutečně nemodlí nebo to byla náhoda. Přetáčím se na druhý bok a ještě spím.
Dnes už žádnou zakoupenou atrakci nemám a tak se chystám na výlet do džungle. Vydatně posnídám, zakoupím vodu, kupuji povolenku do džungle a jde se. Do žádných velkých akcí se nepouštím a využívám značených treků. Chvíli po dřevěné stezce se schody a pak po vyšlapaných cestičkách. Díky dešti je hodně bláta a tak dělám takový kratší okruh, který končí u Canopy walkway. Počasí je opět slunečné a toxiny se loučí s mým tělem. Tak ještě jednou na lanový most a pak zpátky do chaty. Bylo to příjemných pár hodin treku. Až na ty pijavice. A opět déšť. Tím jsem se rozloučil s džunglí a zítra do hor.
Den začíná překvapivě, budí mě budík. Očekávaný amplión se nějak neozval. Uvidím, jestli to byla výjimka nebo ne. Posnídám a vyrážím za další atrakcí, trek do džungle. Jsme malá skupina pěti lidí a průvodce. Nejdříve si krátíme v lodi cestu ke Canopy walkway. Což je lanový most v korunách stromů a patří k nejdelším na světě. A pak už nás čekají jen schody. Toto je džungle pro turisty. Po několika desítkách schodů se dostáváme ke vchodu na lanový most. Jdeme jen jeho zkrácenou verzi asi 300 metrů, protože zbytek se opravuje. Procházka není pro nikoho, kdo trpí závratěmi nebo nemá rád, když se pod ním houpe zem. Jako bonus jsou tam schody, které vedou na nižší patro. Bylo to opravdu impozantní. Východ je tam, kde jsme vystupovali z lodě, tak nás opět čekají schody ke vstupu, abychom mohli pokračovat dále a výše.
A jak to v džungli bývá, tak je zde obrovská vlhkost. Průvodce nám říká, že budeme zdraví, protože potem z nás odchází toxiny. Musím říct, že po dnešku už v sobě žádný toxin nemám. Cestou se dozvídáme spoustu zajímavostí o džungli. O stromech, rostlinách, liánách… Dostáváme se k prvnímu checkpointu, kde doplňujeme tekutiny a koukáme na okolní krajinu. A pokračujeme na další vyhlídku, která je i cílem. Teresek hill. Zde je možné i vidět nejvyšší horu Malajsie. Nám není přáno, protože je zahalená v mracích. A čeká nás opět stejná cesta zpět. Ovšem ne tak úplně, cestou nahoru jsme na chvíli opustili schody a šli džunglí. Dolů je to jen o schodech. Pak už jen lodí zpět.
Posuneme se o několik hodin a jako každý večer zde prší. Beru pláštěnku a vyrážím na další atrakci zvanou Night jungle walk. Cestou k přístavu, abych se opět dostal na druhou stranu, mi zaměstnanec resortu ukazuje, že k nám zavítal tapír. Pěkně si tam okusoval rostlinky nedaleko restaurace. Netušil jsem že je to tak velké zvíře, čekal jsem ho mnohem menšího. Přeplouvám řeku, kde máme sraz. Tentokrát je nás poměrně hodně asi 10 lidí. Sedáme do lodi, která nás přepravuje na druhou stranu do resortu, který jsem před chvíli opustil. A jdeme na to, rozsvěcujeme svítilny a noříme se do džungle. Průvodce nám ukazuje různé druhy zvířat. Hady, ještěrky, pavouky, hmyz a cestou potkáváme i tapíra. Po hodině se vracíme zpět. V džungli to prostě žije i v noci.
Pokud je ve městě mešita, máte jistotu, že natahovat budík na ráno je zbytečné. V oblíbený čas, kolem půl šesté, se začíná z amplionu linout hlas k bohoslužbě. Ovšem to ještě není můj čas a můžu si po performance ještě pospat. V osm hodin vyráží dodávka směr Taman Negara, což v překladu znamená Národní park. Po hodině a něco adrenalinové jízdy, kdy nám podle řidičova názoru všechna auta překážela a snažil se je předjet plná neplná, dojíždíme do Kuala Tahan.
Přeplouvám na druhou stranu řeky, kde fasuji klíče od chaty. Přiznám se, že toto předčilo všechno mé očekávání. Pozitivně.
Pěkně si hovím v chatě, protože mám nějaký čas, než se zúčastním plavby po řece s návštěvou vesnice. Ale co to – amplión. Ve městě to tak nějak chápu, ale v džungli?! Je jasné, že ráno se budím brzy.
Nastal čas „Č“ a já se dostavuji do kanceláře, odkud bude vyplouvat loď. Je to takové stavení na pontonech. V pokynech bylo, že se máme připravit na to, že budeme mokří. Pět statečných, tři kluci z Německa, holka z Ruska žijící v Sydney a já sedáme do úzké dřevěné lodi. Motor je nastartován a vyrážíme proti proudu řeky. Atrakce se jmenuje Rapid shooting. Další význam slova Rapid, kromě rychlý je i peřej. Hned po první rychle chápeme, že můžeme být mokří. Vlny přeskakují přes nízké boky a my jsme durch od hlavy k patě. Po několika peřejích kotvíme v místní vesnici, kde lidé žijí ještě po „staru“. Nejdříve procházíme vesnicí, kde koukáme, jak žijí, což mi připadá takové divné, ale potom se dozvídáme spoustu zajímavostí od našeho průvodce. Díváme se, jak se vyrábí šipky do foukačky, ze které si můžeme také fouknout a jak se dělá oheň. Zajímavostí je, že také používají otrávené šipky, ale nedělají je z žab, ale ze stromů. A když už jsme trochu oschli, je nejvyšší čas vrátit se zpátky stejnou cestou. Tzn., že v přístavišti jsme mokří od hlavy k patě. A zítra se jde do džungle.
|
|
Nejnovější komentáře