|
|
Plán dnešního dne byl jasný, dostat se nejrychleji na GOR a pak si ji dosyta užít. Rozhodli jsme se pro highway až do městečka Torquay. Jak se to krásně plánuje, tak hůř dělá, na highway jsme sice najeli, ale že budeme na místě za 1:40 to jsme si mohli jen přát. Pětiproudá silnice byla tak zaflákaná, že jsme místy i stáli, kam se hrabe Praha se svojí Jižní spojkou. Nakonec sice později než jsme chtěli, jsme se dostali na začátek této cesty. Rádi bychom vám popsali tuto motorkářskou nirvánu, ale žádnými slovy to nejde vystihnout, sem se prostě musí zajet. Zatáčka střídá zatáčku, velice kvalitní povrch vozovky, všude výhledy na oceán a přírodní úkazy ………..
Napřed jsme se zastavili u majáku Airleys inlet, pak za městečkem Lorne, jsme dali krátký trek k malému vodopádu, který padal po tmavém kameni. Následovalo městečko Kennet river, kde žijí koaly ve volné přírodě. Po několika minutách chůze do kopce jsme uviděli chlupaté koule v korunách stromů, akorát se jim nechtělo moc dolů, tedy vlastně vůbec. Následně očekávaná atrakce 12 apoštolů, pak dál dalších úchvatných vyhlídek na pobřeží a den byl ukončen pohledem na London Bridge.
Po 364 km, se dostáváme do dnešního útočiště v Port Campbell, kde jsme ubytovaní v exkluzivním motelu 🙂
Ráno nás přivítalo opravdu nevlídně, tedy s ohledem na to, že jsme v 8:00 měli fasovat motorky. Samozřejmě lilo jak z konve. Asi se nám podařilo v letadlech převrátit dokonale spánek, protože jsme v podstatě zaspali a tak jsme se na recepci dokodrcali chvíli před osmou, vyhlížejíc zástupce půjčovny motorek, který se ale nekonal. Několik minut po osmé jsem začali propadat lehké depresi z nadcházející změny plánu, když tu jsme jukli za roh hotelu a viděli tam menšího chlapíka, jak se lopotí s motorkami, které vytahuje z dodávky. Hned jsme se k němu hlásili a i přes ten protivný déšť bylo ráno hned o něco jasnější. S úlevou jsme si oddechli i nad stavem motorek, oproti padenému šrotu na Novém Zélandu máme tři roky staré (a k radosti Jirky modré) stroje, dokonce s elektronicky nastavitelným podvozkem (ESA). Dave, zástupce půjčovny, který nám motorky dovezl z více než 2 000 km vzdálené půjčovny v Noosa (dal to za jeden den, borec), šel s námi na pokoj, kde jsme vyřídili papírování, poučili ho, že už není Československo, ujasnili jsme si, odkud jsme (jasně že znal Grand Prix Brno) a až se trochu osušil, vyrazil zpátky do Noosa. My jsme vyrazili k motorkám, odepnou kufry a nabalit se k odjezdu, čas opuštění hotelu se kvapně blížil a tak jsme bez ohledu na déšť chystali vše pro ukrojení prvních kilometrů po australském kontinentu. Vzhledem k opravu deštivému počasí padlo rozhodnutí přejet jen pár kilometrů do motelu, ubytovat se a vyčkat, zda se počasí umoudří. Cesta z Melbourne do Dandenongu byla docela náročná, na navigaci přes déšt nebylo vidět a tak jsme chvíli bloudili v Melbourne, až se nám jako zázrakem podařilo přes výjezd pouze pro autobusy trefit tu správnou highway M3, zvící pěti pruhů a tou jsme doplachtili do Dandenongu, kde jsme se zastavili přímo na místě, které jsme předem ověřili pomoci Google. On i strýček Google se občas zmýlí a tak slovo dostalo navigace (díky iGo), která omyl Google napravila a zanedlouho jsme byli v motelu Comfort Inn. Pokoj ještě připraven nebyl, museli jsem ještě počkat dvacet minut, které jsme využili k tomu, abychom v nedaleké provozovně Subway něco posnídali a trochu oschli. Pak už byl pokoj k dispozici a opět se potvrdilo, že motel je stokrát lepší než hotel. Vybavení na stejné úrovni, jen je všechno prostornější, postele jsou manželské a hned dvě, parkování přímo před vchodem (no jsme v patře přímo nad motorkami). Mezitím se počasí jakžtakž umoudřilo a tak jsme neváhali a vyrazili projet motorky, směr Mornington Peninsula a Sorrento. V Sorrentu jsme navštívili nevelký historický park, který je zaslíben dětem, kde zrovna probíhala přímo uprostřed parku na trávě oslava nějakých narozenin. Po parku a přilehlé procházce po břehu oceánu jsou rozesety zajímavé objekty připomínající boxy na separování odpadu, ale jejich účel je úplně jiný. Hádejte k čemu jsou, viz foto. Zamířili jsme co nezápadněji to motorizovaně šlo a dorazili jsme na konec cesty, za kterou následoval už jen národní park, na který už čas nebyl. Přesto jsme se pokusili dorazit až na pobřeží postranními cestami a nakonec se to povedlo a mohli jsme si prohlídnout pobřeží, skaliska z názvem London bridge a do toho se umoudřilo počasí a občas vysvitlo slunce. I po stránce jízdy na motorce jsme si tuto část jízdy užili (ale nirvána se nekonala). Pro cestě zpátky jsme použili highway, abychom stihli ještě v podvečer projít město Dandenong, což jsme také udělali a když už se setmělo, nakoupili jsme něco k večeři v místním non-stop jakoTescu a vrátili se do motelu. V recepci jsme chtěli za 5$ na hodinu koupit připojení k internetu a paní recepční nám ho v dobrém rozmaru věnovala zdarma. U večeře jsme probrali uplynulé dny, zformulovali je do těchto příspěvků, přidali pár snímků a už teď se těšíme na zítřejší vyhlášenou Great Ocean Road, kde jistě navýšíme kontu do teď ujetých kilometrů (239km).
Heslo dne
Každý den se najde chvíle, aby jste někomu předali nový poznatek a tím obohatili něčí znalosti.
Stejně jako na Nový Zéland je potřeba i do Austrálie vyplnit vstupní kartu a která má, mimo jiné, i vízovou povinnost. Vízum se dá elegantně vyřešit on-line na internetu. Po zkušenostech z minulé expedice jsme očekávali příjemné posezení s imigračním úředníkem v jeho kanceláři, což se k našemu překvapení vůbec nekonalo. Vystáli jsme si sice frontu jako všichni ostatní před vstupem do země, protože jsme se tam slétli cca 3 letadla, ale to bylo vše. Zavazadla také dorazila a poslední úředník nám říká ať opustíme letiště bránou číslo 2, kde bylo napsáno něco ve smyslu kontrolní místnost. K našemu podivu však byl za dveřmi pouze východ z letiště. Melbourne nás přivítalo zalité sluncem. Podle plánu na nás měli čekat zástupci společnosti Sunbus, pomocí které jsme se měli dostat na hotel. Nikdo na nás nečekal a když se nám podařilo odchytit dodávku jmenované společnosti, tak o nás nic nevěděli. Nicméně po domluvě nás do hotelu dovezli. Hotel se nachází blízko centra a snad nevýhoda byla v tom, že klíče od pokoje jsme dostali až ve 14 hodin. Velkým plusem zase bylo, že mají úschovnu zavazadel a tak jsme mohli udělat krátký výlet do města. Ve 14 hodin jsme se vrátili na pokoj, konečně se osprchovali a jali se město poznat trochu důkladněji. Viděli jsme nádhernou katedrálu sv. Paula, stařičkou budovu nádraží ve viktoriánském stylu, budovu Victoria Arts Centre, parlament, udržované parky, hřiště na kriket, tenisové kurty kde se hraje Melbourne Open, zašli k nejvyšší budově ve městě Rialto tower, viděli nejstarší budovu, dům kapitána Cooka (i když je to spíš dům jeho rodičů a do Melbourne byl převezen v roce 1934 z Velké Britanie kousek po kousku), čínskou čtvrť, moderní divadlo ………. když jsme unaveni usnuli po náročném cestování.
Heslo dne
K čemu je vám slovní zásoba, když nevíte co vám říkají.
Ráno začalo příjemným vstáváním do slunečného dne. Netrvalo dlouho a před domem se zjevil náš starý známý, který nás dovezl bez problémů na Ruzyňské letiště, kde si dával velký pozor na to, aby zaparkoval na odletovém terminálu, bez ohledu na všechny zákazy. Ještě jednou díky. Překvapivě to byla nejpohodlnější a nejpohodovější část naší cesty.
U odbavovací přepážky jsme požádali zástupkyni Fly Emirates, jestli je možné zabukovat dvojsedačku. Odpověděla, že do Dubaje máme místa již zarezervována a do Melbourne nám nějaké zabukovala sama. Říkame si, je to fajn, Karel to má pod kontrolou. Po celní kontrole, přišel na řadu rentgenový scan, Milan na poprvé prošel, aniž by něco vytahoval nebo snad zdělával pásek. To u mě to bylo „lepší“, sundal jsem vše kovové co jsem měl, a už jsem pípal, tak si mě tam celník pěkně objel a mohl jsem si jít vyzvednout věci k rentgenu. Minule to byly gumycuky, tentokrát se nelíbil externí zdroj. Uznávám vypadá to jako roznětka. Po vysvětlení o co se jedná jsme si sedli do malé „boardingové“ haly. Po chvíli slyšíme hlášení, že naše letadlo bude cca o půl hodiny opožděno. Což nám nikterak nevadilo, protože na letiště v Dubaji jsme měli 10 hodin. Po nastoupení do letadla Airbus 330, který má sedačky 2-4-2, jsme byli nepříjemně překvapení tím, že sice sedíme v dojsedačce, ale ta je přidělána k ještě jedné. Správně, byla to čtyřsedačka. Po šesti hodinách přistáváme skoro na čas v Dubaji. Je 0.35 místního času a prohlídka dubajského letiště mohla začít. Jedná se o moderní budovu, které má cca na délku 2 km a má 3 podlaží. Nakukovali jsme do obchodů, rozměnili jsme si dirhamy a trošku i zašopovali. Po nekonečných necelých 10 hodinách se vydáváme na „svůj“ gate, který byl, alespoň podle nás ve staré budově, která sice měla koberec místo všudypřítomného mramoru, ale nějak tam chyběl dostatečný počet sedaček. Přes umělou zaměstnanost, která spočívá v tom, že na pas a letenku vám koukne asi 5 lidí, jsme se ocitli na runvaji, na které jsme nasedli do autobusu a ten nás vezl kdovíkam. Po cca 5 minutách jízdy, na odlehlé stojánce jsme se nalodili do Boeingu 777-500 a jak jsme se těšili na 4motorák, tak jsme si mohli nechat zajít chuť. Překvapení se opět nekonalo, seděli jsme opět na 4sedaččce, což nevadilo, protože tento Boeing má rozložení 3-4-3. Já jsem seděl do uličky a mám pocit, že mám vážně široká ramena, neboť když kolem šla obsluha tak do mě vždycky drbla, což na spánku moc nepřidá. Dalších 6 hodin letu a čekal nás technický stop v Kuala Lumpur. V letadle nám vysvětlili, že si máme vzít věci a jít na gate 22. Podle tabule technický stop měl trvat 1 hodinu, větší vtip jsme už dlouho neslyšeli. Pro letadlo, kde je nějakých 300 lidí fungoval jeden rentgen a jedna paní za přepážkou nám čísla sedadel na letenkách přeškrtla. Jak Milan poznamenal, že jaké místo si vybojujeme takové budeme mít. Zde bych rád ještě zmínil jací jsou Malajci kouzelníci. Milan vyskládal, tentokrát všechny kovové věci, včetně hodinek do boxu a než projel rentgenem, tak hodinky zmizeli. Se slovy jestli se nenajdou, tak mě žena zabije, vysvětloval Malajcům, že mu zmizeli hodinky. Ti na sebe nejprve nevěřícně koukali, pak se koukli do boxů a když tam nic nenašli, považovali věc za vyřízenou. Naštěstí se hodinky objevili, jak leží na zemi, jak se tam dostali ………….. Přes optimistický čas jedné hodiny jsme letěli za dvě. A to už nás čekalo „pouze“ 8 hodin letu.
Kdo zná „zábavná centra“ v sedadlech letadel, tak mě vytuhlo aniž bychom se odlepili z Dubaje a asi aby mi to nebylo líto, tak Milanovi pro změnu z Kuala Lumpur.
Když připočteme i auto, ocitáme se po 38 hodinách na Melbournském letišti.
Na začátku týdne, během kterého se máme odlepit od ruzyňské ranveje přihazujeme již tradiční 🙂 příspěvek o tom co nás čeká. V tuto chvíli máme skoro sbaleno, nic nám nechybí a překvapivě toho táhneme o něco méně, než na Nový Zéland. V podstatě se dá říct, že cestujeme nalehko vycházeje ze zkušeností z předchozí cesty. Čtvrtek, den odletu, se blíží a my už se vidíme před hotelem v Melbourne, jak přebíráme motorky a ukrajujeme první kilometry cesty po nejmenším kontinentu. Ano, vzhledem k předcházejícímu článku to zní divně s ohledem na přiložené srovnání Austrálie s Evropou, ale je třeba si uvědomit, že Evropa směrem na východ končí až úpatím pohoří Ural a tak je druhá nejmenší, právě před Austrálii. Ale dost už poučování, nasleduje itinerář.
24.-26.2. Let Praha – Dubaj – Kuala Lumpur – Melbourne
Odlet v 15:50 z Prahy.
Den 1 Melbourne (26.2.)
V 09:15 přílet do Melbourne, ubytování v hotelu v centru města, prohlídka Melbourne známého jako centrum kultury a sportu. Melbourne bylo vybráno jako počátek cesty z důvodu povinnosti projet vyhlášenou cestu Great Ocean Road.
Den 2 Mornington Peninsula (27.2.)
Ráno převezmeme motorky a vyrazíme do oblasti vinic a krásného pobřeží, na Mornington Penninsula. K večeru se vracíme do Melbourne, na okraj města do motelu, který bude sloužit jako výchozí bod pro začátek cesty po Great Ocean Road.
Den 3 Great Ocean Road (28.2.)
Ráno vyrážíme na vyhlášenou scénickou cestu Great Ocean Road, po cestě by se nám měla zjevit možná nejhezčí část australského pobřeží, atrakce 12 Apoštolů (kterých ale ve skutečnosti 12 není). Na konci Great Ocean Road se ubytujeme a…
Den 4 Great Ocean Road (1.3.)
… ráno se pro dokonalé prožití této části Austrálie vydáme stejnou cestou zpět do již známého motelu.
Den 5 Melbourne – Philip Island – Bairnsdale (2.3.)
Dopoledne plánujeme navštívit ostrov Philip Island, případně přilehlé národní parky. Odpoledne
pak přejedeme do městečka Bairnsdale.
Den 6 Bairnsdale – Jindabyne (3.3.)
Čeká nás cesta dlouhá asi 240 km do Snowy Mountains, národního parku Kosciusko, kde je nejvyšší hora Austrálie. Odpoledne si dáme projížďku na vyhlídku nebo kratší trek do přírody. Noc strávíme v bungalovu v Jindabyne Discovery Holiday Parks.
Den 7 Jindabyne – Canberra (4.3.)
Dopoledne si to namíříme do hlavního města Canberra, které po ubytování v chatkách za městem odpoledne hodláme prozkoumat.
Den 8 Canberra – oblast Jervis Bay (5.3.)
Ráno opustíme předměstí hlavního města a pojedeme na pobřeží do oblasti národního parku Jervis Bay a k plážím Depot Beach a Pebbly Beach, kde se dá zaplatit vyhlídková loď a pozorovat delfíny. Nocleh je slibovaný v kempu poblíž pláže, kde se má nacházet spousta klokanů.
Den 9 Jervis Bay – Sydney (6.3.)
Čeká nás cesta do Sydney se zastávkami podél pobřeží, kde jsou slibovány krásné vyhlídky (no uvidíme, v jakém počasí pojedeme).
Den 10 Sydney (7.3.)
Tentokrát necháme motorky v klidu, protože nás čeká celodenní prohlídka města, prohlídka asi nejhezčího přístavu světa se světoznámou Operou a ikonickým mostem Harbour Bridge. Koukneme se do Sydney Opera House, do starobylé čtvrti Rocks, Botanické zahrady, navštívíme nejvyšší věž v centru města – Sydney Tower.
Den 11 Sydney (8.3.)
Pokud nestihneme vše z předchozího dne (nebo nám to počasí nedovolí), budeme na to mít právě tento den, pokud to stihneme, pak nás čeká Sydney Aquaria a Wildlife park, taky známá Bondi Beach a krásné pobřeží, to možná dáme na motorkách.
Den 12 Národní park Royal (9.3.)
Vyrazíme na chvíli ze Sydney do 60 km vzdáleného nejstaršího národního parku Royal na pobřeží, nebo vyrazíme do národního parku Blue Mountains. To se ještě uvidí.
Den 13 Raymond Terrace a Port Stephens (10.3.)
Opustíme Sydney směrem severně asi 250 km, čekají nás písečné duny a pláže v oblasti Port Stephens, případně vinařská oblast Hunter Valley.
Den 14 Port Stephens – Coffs Harbour (11.3.)
Ráno vyrazíme na cestu dlouhou 390 km, po cestě se stavíme na místě zvaném Seals Rocks – nádherná pláž, příroda a koupání, procházka k majáku a pokračujeme v cestě.
Den 15 Coffs Harbour – Surfers Paradise (12.3.)
Pojedem dále nahoru po východním pobřeží, zastavíme ve vyhlášené oblasti Byron Bay.
Den 16 Surfers Paradise, Gold Coast (13.3.)
Je plánovaný oraz a prohlídka oblasti, návštěva Wildlife parku s typickými australskými zvířaty, nebo si zajedeme do nedalekého národního parku Lamington a dáme trek deštným pralesem (to je pravděpodobnější).
Den 17 Brisbane – Sunshine Coast – Hervey Bay (Sunshine Coast) (14.3.)
Pojedeme po pobřeží do městečka Hervey Bay, po cestě se asi krátce zastavíme ve měste Brisbane na krátkou prohlídku, možná navštívíme národní park Noosa.
Den 18 Výlet na Fraser Island (15.3.)
Nějakým způsobem (lodí, letadlem, vrtulníkem) se pokusíme dostat na největší písečný ostrov světa, kde nás čeká krásná příroda, psi Dingo, deštný prales, krásná jezera.
Den 19 Noosa – Brisbane (16.3.)
Ráno nás čeká neveselá cesta do Noosy, kde vrátíme motorky a potom potupně pojedeme autobusem na letiště do Brisbane a pak si vezmeme taxi do hotelu. Zbytek dne věnujeme prohlídce Brisbane.
Den 20 Brisbane – Uluru (17.3.)
Brzy ráno sedneme na letadlo a poletíme do Cairns, kde přestoupíme na letadlo do Ayers Rock, Uluru. Po příletu si na letišti vyzvedneme auto a pojedeme se ubytovat do vesnice Ayers Rock. Odpoledne nás čeká prohlídka Uluru, posvátné hory původních obyvatelů.
Den 21 Olgas – Kings Canon (18.3.)
Dopoledne nás čeká prohlídka skalního komplexu Olgas, odpoledne cesta rudou pouští do Kings Canyon.
Den 22 Kings Canyon – Alice Springs (19.3.)
Dopoledne si prohlídneme Kings Canyonu, dáme 4 hod. trek kaňonem a odpoledne nás čeká 450 km pouští po rovné silnici do Alice Springs.
Den 23 Alice Springs – Melbourne (20.3.)
Dopoledne vrátíme auto a odletíme do Melbourne, kde nás v 22:25 čeká let domů.
21.3. ve 14:00 přílet do Prahy.
Docela nabitý, ne?
První idea byla projet Austrálii křížem krážem. Zde malé pozastavení na slovem kráž, které žádný český slovník nezná. Podle dostupných informací by Google se jedná o slovenské slovo kráže, které znamená kruhy a tak toto slovní spojení neznamená jen všemi směry (křížem) ale i kolem dokola (krážem). A o takové poznání Austrálie nám ze začátku šlo. Byl osloven náš osvědčený cestovní agent, pro kterého je Austrálie druhá domovina a začala emailová licitace na téma, co vše se dá stihnout na motorkách za tři a půl týdne. Když se podíváte na mapu Austrálie, řeknete si, že například Melbourne a hlavní město Canberra jsou kousek od sebe. Jenže ten kousek je více jak 650 km, což Vám dojde až při plánování cesty. Pokud jsme chtěli i něco vidět a nejen každý den polykat stovky kilometrů, museli jsme z nároků slevit a tak to nebude ani křížem, ani krážem, ale jen jedním směrem z Melbourne (s dvoudenní zajížďkou po Great Ocean Road) kousek nad Brisbane, s následným přeletem do centrální Austrálie k posvátné hoře Uluru a třídenním cestováním autem po australské poušti. Nemohli jsme samozřejmě vynechat hlavní město ani Sydney, ale oželeli jsme v podstatě celý Queensland a největší korálový útes světa, což se ale, s ohledem na aktuální události v této oblasti, nakonec jeví jako docela dobrý nápad. Turisticky nepříliš atraktivní západní Austrálii jsme ani neměli v plánu a s pádem Queenslandu vzala za své i návštěva Darwinu, i když severní teritorium díky návštěvě Uluru a Alice Springs nevynecháme.
Ano, byl tu dlouho klid, kromě malého výletu na Grossglockner v srpnu loňského roku se tu dlouho nic nedělo. V podstatě mrtvý web. Znáte to, spousta práce a povinností, člověk nemá na nic čas. Ale jakmile se člověk rozhodne cestovat, okusí dálky, nádheru jiných zemí, setká se ze zástupci jiných národností, už to nejde vzít zpátky a vždy bude chtít více. To nám bylo jasné už v okamžiku, kdy jsme velmi neradi opouštěli Nový Zéland a bylo jen otázkou času (a šetření dovolené a financí), kdy se zase někam vydáme.
Zřejmě to bude nadšením z ježdění vlevo, nebo úchylkou na vynikající snídaně v anglickém stylu, možná polohou na druhé straně zeměkoule, určitě spokojeností s cestovkou, možnosti opět osedlat německé motorky, přírodou, faunou, světadílem, bližší vzdáleností :), prostě za další cíl byla poměrně snadno vybrána Austrálie. A tak pro všechny čtenáře, ty skalní i případně nové, opět chystáme nové články před vlastní cestou a především aktuální příspěvky během vlastní cesty. Ať už patříte mezi ty co nás znají, nebo Vás sem omylem poslal Google, buďte vítáni a užijte si to s námi.
Najeté kilometry na Novém Zélandě :
| Auckland |
Whitianga |
|
231 km |
| Whitianga |
Cathedral Cove |
Whitianga |
195 km |
| Whitianga |
Rotorua |
|
289 km |
| Okolí Rotorua |
|
|
41 km |
| Rotorua |
Taupo |
|
110 km |
| Taupo |
Wellington |
|
368 km |
| Wellington |
Nelson |
|
164 km |
| Abel Tasman |
|
|
144 km |
| Nelson |
Greymouth |
|
329 km |
| Greymouth |
Franz Josef |
|
189 km |
| Franz Josef |
Quuenstown |
|
404 km |
| Quuenstown |
Te Anau |
|
211 km |
| Te Anau |
Milford Sound |
|
235 km |
| Te Anau |
Twizel |
|
416 km |
| Mt. Cook, jezero Tekapo |
|
|
277 km |
| Twizel |
Timaru |
|
287 km |
| Timaru |
Christchurch |
|
328 km |
| Celkem |
|
|
4218 km |
Na četná naléhání jsme doplnili web o fotky z cest. Pro začátek tu tedy máme několik málo fotek z cest :).
A kdyby to nestačilo, tak ještě přidáváme o něco více fotek často zmiňovaného jídla s trochou pití, kde má největší zastoupení samozřejmě snídaně.
A teď už vážně. Omlouváme se všem příznivcům, ale vypořádání se s časovým posunem, zapojení se do běžného života, zvládnutí pracovních povinností a mnoho dalšího nám zabralo více času, než jsme předpokládali. Navíc náš redakční systém tvrdošíjně odmítal prezentovat fotografie a tak jsme se nakonec rozhodli ho obejít a vytvořit fotogalerii s ukázkami (přes 600 fotek) toho, co zachytily naše přístroje. Tak že na tomto odkazu je vše seřazené po dnech, opět z časových důvodů nejsou jednotlivé fotky okomentovány, ale i tak by měly dokreslit předchozí příspěvky.
|
|
Nejnovější komentáře