Na skok v Utahu a tam kde se setkává nebe se zemí

Při včerejší radě starších, která se konala ve Village Inn na večeři, jsme jednomyslně odhlasovali, že dnes pojedeme do Monument Valley i když cesta je dlouhá přibližně 360  mil.

Ráno v šest hodin nás vzbudila hudba z Milanova mobilu. Plán byl jasný, nejpozěji v sedm vyrazit. Nabalili jsme pár věcí do motorky, v místním hotelu zaplnili dno a vyrazili jsme. Sice  bylo lehce po sedmé, ale čas furt dobrý. Protože cesta byla dlouhá, tak první zastávka byla na benzínce, kde jsme dotankovali naše žíznivé železné oře. A zde přišlo i nepřijemné zjištění, že nemám foťák. Tak zpátky na hotel a zpět. Takže brzké ranní vstávání skoro přišlo vniveč. Nabíráme kurz na sever, ustalujeme rychlost na 65 mph a suneme se k našemu dnešnímu cíli. A jak si tak jedeme, tak vidíme žluté výstražné značky s nápisem „Fresh oil“, což nám motorkářům na klidu moc nepřidá. Jednalo se o několikamílový úsek nově potáhlého asfaltu.

Počasí je k nám přívětivé, je pod mrakem a teplota je v mezích normy. Po dvou a půl hodinách jízdy, která byla přerušena jednou pitnou, se dostáváme do města Kayenta, které je posledním městem před Monument Valley. Abychom si mohli do našeho itineráře udělat další „splněno“ navštěvujeme místní McDonald. Objednáváme si cheeseburger a hranolky, abychom mohli posoudit kvalitu a chuť. Pokud jste někdy byli u nás v Mc, tak věřte, že zde to „chutná“ naprosto stejně. Tím pádem máme splněno a v Mc už nás zde neuvidí, max na zmrzlinu. Jediné plus vidíme v tom, že naše objednávka měla číslo 66 a to nemůže být náhoda.

Ještě 21 mil a čeká nás zrakový výtěr, jak se pomalu přibližujeme, tak na nás postupně vykukují různé přírodní scenérie. Přejíždíme hranice Utahu, abychom za další křižovatkou opět z něj vyjeli. Kousek před návštěvním centrem je brána, přes kterou se dostanete, když místnímu zaměstnanci odevzdáte pět dolarů za každého. A jsme zde. Monument Valley.  Z vyhlídky fotíme nejznámější scenérie a pozorujeme jak po prašné cestě jezdí auta a otevřené dodávky. Naznáváme,že to není nic pro nás. Navštěvujeme místní muzeum, které nás provází životem indiánského kmene Navajo. Když zaplníme nějaké ty nuly a jedničky v našich záznamových zařízení, vydáváme se na stejnou cestu zpět.

Na zpáteční cestě, nás chytá malá písečná bouře, kdy přes silnici vítr fouká písek a nějaké ty suché křoviny, které jsou krásně stočené do klubíčka. Také potkáváme uvědomělého koně, který nás nechal projet a pak si v klidu přešel přes silnici. Také počasí se dostalo do místního standardu, kdy se Oskar pěkně rozehřál a vyhnal teplotu do vyšších sfér. A v takovém pařáku padlo i pár kapek.

V pohodě se dostáváme po 357 mílích do naší Super 8. Zde musíme pochválit naše HD, jak skvěle zvládli dnešní cestu. Konstantní tempo 65 mph, motorkové teploměry kolem 100 stupňů, klobouk dolů.

Pak jen nezbytná sprcha a vyrážíme na jídlo. Vybíráme osvědčený Sizzler, kde dáváme stejk a žebra. Příjemně nasyceni se vracíme na ubytování. A to je pro dnešní den vše.