Tento den nas cekala tvrda zkouska nasich sedacich svalu. Byla pred nami nejdelsi etapa, ktera merila 360 km. Rano v 7 hodin jsme byli pripraveni vyjet. Teplota palubniho pocitace ukazovala 4 stupne plus a tak na radu prisel druhy stupen vyhrivanych rukojeti, vic uz jich vsak nemame. Seskrabli jsme namrazu ze sedadel a vyjeli. Po cca 50km jsme natankovali a sli rozmrznout pro zmenu do Burger Kinga. Nudna cesta po statni highwayi byla zpestrena obcas zatackovitou pasazi nebo vyhledem na prekrasne vrcholky neaktivnich sopek, pokryte snehem. Jinak se to tvarilo jako nekonecna rovina, ktera je znama z americkych filmu. Na dalsi zastavce se Milan konecne dockal sveho velkeho salku kavy, jinde po pojmem Coffee long black se jedna o salky male. Temer predpisovou rychlosti se po nekolika hodinach ocitame v hlavnim meste NZ Wellingtonu. Podle bedekeru je zde nejrusnejsi ulice Cuba street na ktere mame i ubytovani. Pripada nam, ze ochota lidi se smerem na jih vytraci. Holt je to dan za mesto, kdepak jsou ty usmevy a pohoda lidi s Pennisula motelu. Tady plati heslo „zaplat“. Chces parkovaci misto, zaplat, chces snidani, zaplat, chces net zaplat. Po nafasovani klicu od mene prijemne recepcni jsme se ubytovali a protoze jsme dojeli pomerne brzo, sli jsme se podivat na zajimavosti, ktere toto mesto nabizi. Te Papa – mistni muzeum o vzniku Noveho Zelandu, ktere jsme videli pouze zvenci, mistni artwork typu Seven steps to heaven – 7 kvadru s napisy SEA SEE SET SAT SAD SAY SKY nebo Tripod – takova trojnozka s kamerou, jako pocta filmarine na NZ. Take jsme ochutnali vychvalovanou zmrzlinu NZ a musime uznat, ze byla vynikajici. Prosli jsme se po nabrezi ulici Oriental Parade a se slovy Milana, ze nahoru nejde ;), jsme zacali stoupat na Mt. Victoria, kopec na kterem je vyhlidka na cely Wellington. Vzali jsme to zkratkou pres stezku na ktere jezdi downhillari na kole. Silenstvi. Skoda, ze jsme zadneho nepotkali. Mi meli co delat, abychom se vyskrabali. Nahore musel Milan uznat, ze pohled na cele mesto za tu namahu opravdu stal. Nasledne nas cekal vyber nektere ze 450 (podle bedekeru) restauraci, kde bychom se poradne najedli. Ve finale padlo rozhodnuti na „Cinany“ a jejich kocky s nudlema. Tento den jsme chteli jist zdrave 🙂 Pak krasne znaveni cestovanim jsme sli spat do naseho (ne)Comfort hotelu na smradlave Cuba Street.
Nejnovější komentáře